pátek 14. dubna 2017

A proč bych vlastně měla psát knižní blog?

Mohu se charakterizovat mnoha slovy, ale něco, co mě naprosto vystihuje, je fakt, že v některých oblastech jsem šíleně nestálá. Mohu sice patřit mezi osoby, které dva roky dopředu ví, co přesně a kde chtějí studovat, ale udržet si blog? Téměř nadlidský úkol.

Za dobu, co se pohybuji ve vodách internetu, jsem vystřídala mnoho působišť. Od prvních "blogísků" o sbírání figurek koní, přes dlouhou etapu psaní fanfiction povídek, až po psaní knižního blogu. Tohle není první. I když tak trochu v hloubi duše doufám, že by případně byl ten poslední. 

V poslední době cítím šílenou, poněkud neodbytnou touhu znovu se pustit do blogování. Kromě toho, že jsem k tomu byla pobídnuta i z poněkud neočekávaných míst, hlavním důvodem je asi to, že nutně potřebuji místo, kde bych vypustila trochu své kreativity. Abych totiž byla upřímná - na rozdíl od jiných knižních blogerů - nepatřím mezi osoby, které u knih mají soustředěný i svůj školní/pracovní život. Když se učím, znamená to pro mě počítání, případně učení se a chápaní fyzikálních zákonů a procesů. Je to něco, co mě šíleně baví, ale určitá část mého mozku touží po uvolnění - po tom, abych psala, abych tvořila, abych fotila. 

Možná by tohle samo o sobě mohlo být dostatečným důvodem, proč se do toho vrhnout, slítnout do té hluboké vody po hlavě, ale abych byla upřímná, stále váhám. Hlavním důvodem, proč jsem opustila své předchozí knižní projekty, bylo to, že jsem postupně zjišťovala, že potřebuji něco trochu jiného než to, co na knižních blozích většinou naleznete

Abych byla ještě více upřímná, mám určité problémy s většinou knižních blogů. Kromě toho, že neuznávám cokoli na způsob knižních rozbalovaček a článků o ničem, jsem postupně došla i k určitému názoru na knižní recenze. Nenechte se mýlit - psala jsem je. Dokonce jsem měla nějakou tu knižní spolupráci, což mi ve výsledku dalo hodně - mnohem cennější než daná kniha se ale ukázala zkušenost, že bych se tomu do budoucna chtěla vyhnout. Ale postupem času mám problém i s tím,
že nevím, zda mohu - a případně jaké mám právo - hodnotit knihu. Respektive to, co píši, je šíleně subjektivní a je stále omezeno mými skromnými zkušenostmi. Neříkám, že nutně všechny recenze musí být objektivní a že si nikdy žádnou nepřečtu, ale nějakým způsobem se mi vyvinula překážka v mém mozku, co říká, že to, co píšu, prostě není a nebude recenzí. Nechci tím říct, že nebudu o knihách psát. Ale že to pořád bude jen takové povídání. Pár odstavců dojmů a spousta úryvků, díky kterým snad čtenář sám rozhodne, zda ho kniha natolik zaujme, že si ji přečte.

Postupně si uvědomuji, že pokud se pustím do blogování - a aktuálně to vypadá, že i ano, přeci jen, už jen to, že píši tento článek je poněkud... vše říkající - asi nebudu nijak oblíbená a vyhledávaná. Postupně jsem ale došla k názoru, že mi to stejně nevadí. Nepotřebujete komentáře k tomu, abyste ulevili vlastnímu mozku mezi tím, co počítáte matiku a fyziku. Je také pravda, že s postupem času toho obsahu možná nebude až tak moc - protože mě čeká vysoká, navíc dost časově náročná. A i když článek napíšete během cesty vlakem, je otázkou, zda budu mít čas na čtení většího počtu knih. (Tím chci naznačit, že nerada píšu o každé knize. Ne každá mě natolik zaujme a ne o každé mám vůbec co říci.) Možná tu taky za čas budou pouze knihy z populárně-naučné oblasti, která mě zajímá - tedy především matematika a fyzika. A rozhodně si nedělám iluze, že by zrovna tuto literaturu tolik lidí rádo četlo a vyhledávalo. Ale - proč ne? Vždy to může někoho zaujmout - a pokud to někomu pomůže, proč ne. (Kromě toho, vážně se o nich dobře povídá.)

Víte, asi je vážně blbé, když majitelka blogu sama neví, co by chtěla. Ale zase to není životě důležitá věc, a tak uvidím. Třeba už to vážně vyjde. 

2 komentáře:

  1. Knižní blogy jsou podle mě jedna z oblastí, které jsou hrozně přeplněné. Opakuje se to, je to na jedno brdo a málokdo umí nějak "vyčouhnout" z davu. Chápu, že knihomolové si ty eseje rádi přečtou (knihomolové ostatně rádi čtou skoro cokoli), ale mě to nebaví a nic mi to nedává, tak to nesleduju. Myslím ovšem, že už tím, jak se nad tím zamýšlíš, vyčuhuješ, a máš tak potenciál být trochu jiným knižním blogerem.

    Být oblíbeným a čteným - to chce asi zajímavé knížky, čtivé a vtipné recenze, které zaujmou na první pohled i někoho, kdo nemá reálnou potřebu to číst, a pak trocha propagace na sociálních sítích, aby o tobě vůbec někdo věděl. Není to velká věda, ale člověk si musí sám říct, jestli na tom chce makat a přizpůsobovat se, aby ho lidi co nejvíc četli, a nebo jestli mu to je ve výsledku spíš šumák.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, těch blogů je hafo - ale když to projíždím, je to všechno o tom samém. Skvěle tam jde sledovat i marketing nakladatelství, protože v jeden čas většina blogů zveřejní recenzi na jednu samou knihu (a upřímně, často i obsahově dost podobnou). Ale třeba ani neplatí, že knihomolové nejraději čtou eseje - nejčtenější jsou články o ničem, často rozbalovačky a podobně, což mi přijde dost smutné.

      Mně je to upřímně trochu jedno (což zní asi blbě, ale je to tak). Přizpůsobovat se tomu, co aktuálně letí, co je čtené, číst to, co si mi vůbec nelíbí - to je až moc velká cena za něco, co je pro mě pouhým koníčkem.

      Díky za komentář! :)

      Vymazat