sobota 22. dubna 2017

Proč povinná četba není špatná

Už delší dobu se setkávám s názorem, který mě ani tak neudivuje svým obsahem, jako tím, kterými lidmi je vysloven. Mám pocit, že poslední dobou téměř každý nadává na povinnou četbu - což není tak šokující ve třídě, kde máte za týden odevzdat čtenářský deník, ale už vás to trochu šokuje v okruhu lidí, kteří sami čtou. 

Samozřejmě, hned na úvod je slušné uvést, že ani povinná četba není bez chyb a občas se vyučující češtiny netrefí do věku - což ale může být dost těžké v době, kdy vám třída dospívá, mezi studenty je někdy rozdíl i dvou let a vůbec se každý může nacházet na trochu jiné mentální úrovni. Stává se to - sama jsem se s tím setkala - ale je pravda, že zpětně češtináři většinou žádnou velkou zpětnou vazbu nedostávají, tak co se divit. (Navíc se v tomto jednalo o druhý stupeň. Většinou názorů, se kterými jsem se setkala, pocházela většinou od středoškoláků a týkala se četby tam.)

Je ale pravda, že s většinou dalších argumentů se neztotožňuji a obecně jsem asi dost konzervativní člověk na to, aby mi povinná četba vadila

Víte, hodně lidí říká, že je povinná četba odrazuje od čtení. Nebo že ty zaryté nečtenáře k tomu čtení stejně nepřivede. Upřímně - no a? Jistě, oni to opíší z první stránky na internetu a u nich to možná ztrácí smysl - pokud si nevezmete, že alespoň trochu jim v té hlavě s trochou štěstí zůstane, nebo se spálí. Ne že bych někomu ty špatné známky přála, ale každý se má jednou poučit. A víte, mě opravdu nebaví ty argumenty typu: "Je to staré, děti to nebaví, nenuťte jim to.", pokud se bavíte o třídě studující gymnázium (v případě knižních blogerů pak jakoukoliv školu, která zavání knihami). Spíš mi to přijde jako další známka toho, jak naše školství upadá, jak celá společnost jde do háje, když se říká, že i na prestižních školách (to, že se na čtyřletá gymnázia bere x tříd je bohužel věc jiná) nemá být něco jako povinná četba. Že škola sama po vás nevyžaduje čtení. To, že na to někteří kašlou, je věc jiná. Jde trochu o ten princip, co vše se po vás chce - jak jsou nastavené osnovy, celý obsah látky, který se někdo do té hlavy alespoň trochu pokusí natlouct. 

Jenže ta úroveň se snižuje a každému je to jedno. Alespoň to si trochu odnáším z těch názorů na to, že je povinná četba špatná. Jistě, je to otravné. Asi tak otravné, jako kdybyste se gymnazisti museli učit latinu, řečtinu a pokročilou matematiku, na kterou v dnešní době narazíte většinou jen v seminářích. Co je pointou, je fakt, že škola není zábava. Jako vážně ne. A když i lidé, co jinak rádi čtou, jdou sami proti povinné četbě, protože je to nebaví, je to smutné. 

Jistě, nikoho nikdy nebudou bavit všechny knihy z povinné četby. O tom to ani není. Je to o tom, že čtete díla, která jsou z nějakých důvodů zařazená mezi "klasiku". Mohou být v dnešní době nudná, archaická, ale ve většině případů nějakým významným způsobem ovlivnila další díla, další autory. Jsou to třeba i významní zástupci nějaké doby, o které se učíte - což tolik lidí nenávidí, vždyť se musí jen "šprtat" informace - a významně to propojují. Ne vždy je to samozřejmě ideální a ne každý učitel to dobře propojí, ale to je už pak trochu o něčem jiném (ale obecně v této době hledejte dobrého učitele lupou). 

Konečně, trpím určitým konzervativním názorem, že pokud jste knihomol, je trochu divné, pokud jsou vám po chuti pouze knihy z jednoho žánru a nejste ani ochoten zkusit něco nového. Nebo starého. Nějaký nový žánr, nějaký nový příběh, nějaký nový literární směr. Zkusit a neodsuzovat to kvůli tomu, že vám to zadali ve škole. (Tohle bude asi hnusné, ale občas mám u některých čtenářek Y/A pocit, že skoro nečtou nic, co by nevydala dvě jistá česká nakladatelství. A ty bohužel klasiku nevydávají.) 

Samozřejmě, nikdo po nikom nechce, aby četl jen klasiku - ale nanejvýš jsem se osobně setkala s nastavením deseti knih za školní rok (což je jedna kniha za měsíc) a pochybuji, že by některý z kantorů šel výše. Spíš mě zaráží to, že i ti, co čtou, nad tím automaticky ohrnují nos. Což je trochu blbé, protože si představte, že nečtete, vaše spolužačka ano, ale sama tu povinnou četbu zavrhne a nepřečte to. To ve vás rozhodně dobrý dojem neudělá. (Možná ani opak, ale vždy bude někdo, kdo nebude číst. Nemůžete si myslet, že budou číst všichni. I když dáte libovolný výběr knih, aby si každý vybral to, co ho baví, ne všichni si to přečtou.)

Upřímně mi názory ve směru, že povinná četba je automaticky špatná, připadají jako další důkaz toho, že škola má být hlavně zábava. Že na vás nemají být kladeny žádné větší nároky, že vás má všechno pouze bavit a že není třeba se vlastně vůbec cokoliv učit. Hloupí lidé jsou vlastně takové výhodné ovečky, že. 

Za jakékoliv komentáře a názory budu jen a jen ráda. Veškeré použité fotografie z článku jsou mé vlastní a pocházejí z mého instagramu.

20 komentářů:

  1. Tak jako u vševh jiných knih, něco se mi líbí a něco ne. Souhlasím, že by měla být povinná četba, ale s možností výběru (někde to tak není), aby si každý něco na seznamu našel sám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S výběrem souhlasím, ale zase je mi proti srsti nastavení přečtěte cokoliv. Ale zase mi vyhovuje nastavení alá "komedie od Shakespeara", "antické drama" a podobně. Člověk si stále něco vyberu, ale pořád je to něco na úrovni. :)

      Vymazat
  2. Zajímavý článek :) Povinná četba mě celkem bavila, některé knihy jsem si dokonce hodně oblíbila :) A díky čtení k maturitě tak objevila skvělá klasická díla jako Jana Eyrová, Obraz Doriana Graye, Vesmírnou odysseu..Ale něco mi také nesedlo. Třeba poezie, válečná literatura, to prostě není můj šálek kávy a od čtení mě to hodně odrazovalo. Takže za mě povinná určitě ano, prospěšná, dá čtenáři něco do života, ale zase to chce široký výběr a zařadit do ní i moderní kousky,aby si každý našel něco :) My tam třeba měli i Pána prstenů, Harryho Pottera a Hru o trůny :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky máme Pána prstenů - a jinak jsem taky objevila zajímavá díla, nebo naopak našla to, co skutečně moc nemusím (skoro celý romantismus, ehm). Na druhou stranu, i tak je fajn, pokud člověk přečte alespoň nějakou poezii - nebo válečnou literaturu - protože to by to pak mohlo skončit tak, že všichni budou číst jen to nejmodernější a jaký by to pak vlastně mělo smysl? :)

      Vymazat
  3. V prvé řadě je špatné už nastavení "škola má bavit" - tenhle Komenského vzkaz se týkal prťat (tedy nižší stupeň ZŠ), ne - bohové! To je někdo fakt tak infantilní i v dospělosti? - středoškolského vzdělávacího systému. Téměř dospělí (aspoň věkem) lidé mají řešit svou budoucnost, další zaměření atd. a ne to, jestli och, já se tak nudím, protože musím přečíst něco, do čeho se mi nechce!
    Vždy je to o domluvě. Nezažila jsem kantora, který by měl jen onen úzce vyprofilovaný seznam - naopak, všichni, s nimiž jsem přišla do styku (a to i během studií jako s mentory, nebo jako doučující s vyučujícími) měli minimálně čtyři varianty pro každou položku ze seznamu. Nechceš číst tuhle knihu? Zkus tamtu, z podobného ranku (ať už dobou vydání, problematikou, od stejného autora, zkrátka jak bylo třeba).

    Studenti jsou stále línější. Mají všeho dostatek včetně informací a mozek jim krní. Proto se jim zdá, že je toho moc, proto reptají (jako ostatně reptali vždycky), proto nadávají i na nějaký seznam. Přemoci se a udělat i to, co se musí, i když se nechce, je prostě průvodní jev zvyšující se zodpovědnosti. A buď jsi zodpovědný, nebo jsi prostě lempl. Bez pardonu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přijde mi, že nejvíc infantilní je v tomto směru Ministerstvo školství, bohužel. A pak spoustu organizací, které jsou na to navázané.

      Já jsem zažila i to, že jsem měla deset knih a většina z nich byla pevně daná (ten zbytek byl stylem "antické drama", "Shakespeare" a tak). Na druhou stranu, to bylo u vyučující, která zrovna příkladem dobré vyučující rozhodně nebyla.

      S tím posledním odstavcem zcela souhlasím. Jsme dospělí (či téměř) a ta škola je skutečně určitá povinnost. (Sice nepovinná, můžete hned jít támhle do Kauflandu, že.) Ale ono si hodně lidí myslí, že hned budou mít suprově placenou práci a nebudou muset kvůli tomu hnout prstem, což je smutné...

      Vymazat
  4. On je podle mě problém už v tom, že s povinnou četbou už je tak nějak zažitý dojem, že to bude něco hrozného. Že to bude mučení. A někteří vyučující podle mě té změně toho pocitu vůbec nenapomáhají, obzvlášť když ti nutí jeden názor a jeden výklad daného díla, a že tys v tom viděla něco jiného, je jim úplně jedno. Taky by bylo fajn, kdyby se vyučující na střední pokusili na tu četbu trochu víc nalákat a třeba říct, proč dané dílo stojí za to číst. Nebo kdyby ti dovolili si do seznamu přidat něco, co ty jsi si sama vybrala (a samozřejmě by to odpovídalo nějakým parametrům), i když teda vím, že tohle se s každou školou liší.
    Já osobně jsem tedy s povinnou četbou na střední škole nikdy neměla žádný vyloženě problém, ale je fakt, že to bylo spíše díky tomu, že nemám problém se čtením obecně a jsem otevřená různým žánrům / knihám. Nicméně když nad tím přemýšlím, tak zrovna naše češtinářka ten zájem o povinnou četbu nijak nepodněcovala.
    I když tedy mluvím o četbě maturitní. Nutit mladším dětem něco konkrétního mi přijde spíše kontraproduktivní. Neříkám, že by děti neměly číst vůbec, to právě naopak, ale ať si čtou, co chtějí. Náš češtinář po nás každý měsíc chtěl přečtenou jednu knihu s tím, že na určitou hodinu jsme o ní měli mít připraveno pár slov. Takže číst museli všichni, ale každý co ho bavilo. Jo, někteří si to zneužívali podle svého, ale většina lidí opravdu četla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na prvním gymplu, kde jsem studovala, to bylo trochu na štíru - mluvím-li o vyšším gymnázium - ale problém byl celkově s vyučující. I proto jsem psala, že ne vždy je to bez chyb a ne vždy ideální. Na druhou stranu, i ta četba (z téměř přesně daného seznamu) mi něco dala, větší problém je tam ale s celkovým maturitním kánonem a seznamy na referáty (respektive tím, že ty nejhorší knihy se často dostaly k lidem, co nečetly vůbec, což pak dopadlo tragicky a vyučující se o to nestarala).

      Na nižším gymplu to víceméně šlo - až asi na absurdní drama v kvartě - ale taky jsme začínali na libovolné knize a postupně se nám zvyšoval počet těch povinných, což bylo fajn. Člověk si na to postupně zvykal, tak to pomalu šlo. Ale to mi skutečně přijde vhodné tak pro ten druhý stupeň, ne pro střední. :)

      Vymazat
  5. Taky mě to štve, přístup lidí k četbě. Jsem na osmiletém a jsem jedna z mála lidí ve třídě, kteří skutečně čtou. Pak jsou tam lidi, co čtou různé knížky, co je baví, a pak jen pár takových, kteří si opravdu poctivě přečtou povinnou četbu. Máme to nastavené dost benevolentně - můžeme si vždycky vybrat jakéhokoliv autora a jakékoliv dílo z určitého směru, romantismus, realismus a tak. Což mi přijde super, protože každému prostě sedne něco jiného. Já mám třeba radši anglický romantismus než ruský a naopak ruský realismus víc než ten francouzský.

    Takzvaní knihomolové, kteří nečtou povinnou četbu, jsou k pláči a upřímně nikdy nevím, co si s nimi mám povídat. Trošku mě štve, že i moji blízcí, sestra, přátelé, přestože jsou jinak chytří a rozumní, tak používají ten argument že "číst povinnou četbu je blbost, nečtu to, protože je to povinné, blabla" a mě to vždycky zamrzí. Jasně, nevypovídá to o člověku tolik, ale přeci jen dost.

    Taky si myslím, že povinná četba není špatná. Jasně, přijde mi trochu hloupé tolik lpět na rozboru Máje, když existuje spousta jiných děl, která by si zasloužila pozornost. Možná by se do povinné četby měly zařadit více knihy z dvacátého století, protože ty nám toho dají asi nejvíc. Ale povinná četba jako taková by se rušit neměla. Jsou díla, která by měla zůstat v povědomí. Alespoň té "elity národa", která se fláká na osmiletých gymplech.

    Pěkný článek! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář. :)

      U mě se doma taky divili, když jsem všechno poctivě četla - vždyť to každý normální člověk opíše - ale zase to neberu moc vážně, protože moji rodiče se skoro radují, když skončím v nějaké soutěži druhá, protože jsem normální. :D Ale zase neříkají, že to nemá význam a neodrazují mě od toho.

      Osobně mám sice asi taky nejradši to 20. století, ale i ta předchozí období jsou bohatá (i když Máj je poněkud přeceňovaný, řekla bych). Takový nesmrtelný Shakespeara, zmíněný realismus - ten zase trochu pohlíží na historický kontext vzniku nových směrů v 19. století, které nás stále ovlivňují a to třeba považuji za dost důležité. :)

      Vymazat
    2. Mně zase občas rodiče vyčítají, že tolik čtu. V knihách moudrost neleží, občas říkají.

      Každé období má co nabídnout, ale je důležité, aby si mohl každý vybrat, co považuje za podstatné. Každý umělecký směr přinesl něco a každý autor předvedl něco jiného. Nebo ne? :)

      Vymazat
    3. Jo, taky čtu až moc. Ale zase u sestry si stěžují, že nečte vůbec. :)

      Přesně tak. :)

      Vymazat
  6. Áno, môžem len súhlasiť. U nás to je asi tak isto, že povinné čítanie je odsudzované. U nás je povinným čítaním napríklad avantgardná poézia, alebo poézia prekliatych básnikov a ja som toto milovala a dodnes milujem, zatiaľ čo ostatní to odsudzovali a nudilo ich to. A to nie je tak len v prípade poézie ale aj prózy. Je pravda, že niektoré diela ma vyslovene nebavili, ale iné ma pohltili tak veľmi, že ich milujem. A ak niekto nečíta nič z iného žánru či obdobia, považujem to skôr za slabosť. Ja osobne mám rada akýkoľvek žáner, okrem romantiky, ale už sa mi stalo aj to, že som bola ochotná romantickú knižku vyskúšať a vyplatilo sa. A napríklad u iných zas nie. Ale nové či staré veci skúšať treba!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem se osobně Prokletých básníků bála - obecně nejsem fanoušek poezie - ale nakonec jsem objevila, že je to skvělé čtení. Nechytlo mě vše, ale některé básně měly skutečně své kouzlo a byla jsem za ně ráda.
      Já taky nemiluji vše, ale výjimky jsou skvělé. Sice zbožňuji fantasy, ale je pak už trochu nudné číst jen to, nezkusit nic jiného. Občas si přečíst nějakou detektivku, něco romantického, něco válečného... Vždy mi to něco dá a je to naprosto skvělé. :)

      Vymazat
  7. Zajímavý článek. :) Myslím si, že hlavní problém povinné četby je právě to slovo povinná. Málokterý žák chce dělat něco, co musí. To se to pak snaží co nejvíc ošulit. Druhým a možná závažnějším problémem je často neadekvátní výběr knih ze strany češtinářů. Mám pocit, že řada z nich není soudná a nedokáže odhadnout, jak vyspělé má ve třídě čtenáře. V důsledku toho jim pak zadávají knížky, na které mentálně zatím nestačí a čtení jim tak zoškliví. Trochu problematická je i zkutečnost, že někteří učitelé se zakonzervovali někdy v době národního obrození, takže číst cokoliv mladšího než Jirásek nepřipadá v úvahu. Což je škoda, protože ty nejzajímavější knížky jsou často mnohem mladšího data.
    Já osobně měla povinnou četbu vždycky celkem ráda. Klasiku čtu dodneška s chutí a vybírám si romány, které mě něčím zaujmou. To jsem dělala vždycky. Pokud mě povinná četba někdy otravuje, pak hlavně proto, že na vysoké to je především o odborných textech, z čehož člověk po čase začíná šílet. S beletrií jakéhokoliv druhu jsem ale nikdy problém neměla. :)
    Myslím, že problém povinné četby je hlavně v učitelích, kteří neumí svoje žáky pořádně namotivovat. Myslím si, že přečíst každý měsíc jednu knihu, pak si o ní společně popovídat nebo si třeba zahrát ukázku z divadelní hry by pro mnohé bylo mnohem přínosnější, než psát čtenářský deník, který můžu obšlehnout z internetu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Což je pak smutné, protože povinné věci prostě jsou a budou. Ale věřím, že dotyční pak narazí, protože později zjistí, že povinných věcí je mnohem víc a rozhodně se dají zvládnout snadněji, než přečíst jednu knihu za měsíc. :)

      S tím jsem se setkala na nižším gymnázium, ale na vyšším už to nepovažuji za problém. Ano, často nám ty knihy dají něco jiného než v pozdějším věku, ale tohle osobně považuji za známku dobré knihy. (Jinak teď si vážně nevzpomínám na nic, co na střední nelze přečíst, co se týče věku a vyzrálosti.)
      Já bych neřekla, že ty nejzajímavější jsou ty mladší. I ty staré mají své kouzlo. To, že je kniha stará, neznamená, že je špatná.

      Myslím, že vysoká je jako celek úplně o něčem jiném, upřímně. :) A jinak je to v učitelích, ale to už u všeho, bohužel.

      Díky za komentář!

      Vymazat
  8. Zajímavá úvaha! Na gymplu jsem byla knihomol, ale to jsem četla především dívčí románky typu Lanczová a Řeháčková, Harryho Pottera a válečné romány. Když si ale vzpomenu na svůj čtenářský deník, tak minimálně na nižším stupni jsem toho povinného přečetla dost - Řecké báje, Čapka, Nerudu atd. Na vyšším stupni už to začalo pokulhávat, ale ten hlavní důvod byl, že na malém městě, kde jsem žila a studovala, nebylo skoro nic z povinné četby v místní knihovně k sehnání! A druhá věc byla naše učitelka - místo normální učebnice literatury jsme nafasovali řadu "Odmaturuj", takže jsem do sebe sice nahustila kvantum knížek od děje, přes znaky doby, literární prostředky až po to, co si o tom mám myslet, že mě později cokoliv z toho nebavilo číst, nevyžádané prozrazení zápletky a konce považuju dodnes za čtenářský hřích! ČJ jsem nakonec vystudovala i na VŠ (tam se ty encyklopedické znalosti neskutečně hodily!), ale s tím, že jsem opravdu přečetla přesně čtyři tituly. A cose týče obsahu "povinné četby", před pár lety o ni byl spor (myslím, že to bylo v době, kdy vyšla moderní úprava Babičky) a když jsem ten seznam klasiky všech klasik viděla, tak jsem musela uznat, že už jsem zřejmě sama tak zdeformovaná, že nejsem schopná žádné dílo rezolutně vyškrtnout, protože opravdu každé něco předává (nebo má potenciál předat, protože pro každého vše opravdu není).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás naštěstí je v knihovně i přímo regál, kde člověk nalezne vše do povinné četby. Ale zase jsme o něco větší město. :) Jo, my takhle měli Prokopa - skripta, kde sám autor říká, že učitel má vybrat jen to nejzajímavější... Museli jsme se učit vše, jak jinak. A s těmi konci mám také problém, ale co se dá dělat. Zase u některých děl je ten konec docela zásadní.
      Jo, u nás na škole to došlo tak daleko, že sice škrtají, studenti mají nové návrhy, ale i tak to nezvládli udržet na stanovené hranici 170 knih, a tak jich máme více (co se týče četby k maturitě). :)

      Vymazat
  9. Uf, veľmi dobrýčlánok, ale mám dojem, že asi patrím medzi tých divnejších čitateľov, lebo priznám sa, že povinné čítanie ma nikdy nebavilo a mala som z neho zimomriavky. :D Prečítala som do školy len pár kníh a takmer všetky boli podľa mňa otrasné (neviem, či také fakt boli, alebo išlo len o môj nešťastný výber). No v každom prípade, teším sa, že sa už nebudem k týmto knihám po škole musieť násilne nútiť. Čítať knihy, ktoré ma nebavia, je fakt utrpenie. A zase, to, že nečítam príbehy, ktoré nám zadali v škole, neznamená, že sa pohybujem iba v jednom žánri, sú však nejaké, ktoré preferujem pred ostatnými. Už som zabŕdla aj do detektívok, ale po dvoch knihách som pochopila, že to nebude až tak pre mňa a proste také príbehy nevyhľadávam.

    Inak... nedávno som sa rozčuľovala kvôli povinnému čítaniu v jednom článku... a to, čo sme mali čítať, júúúj, také už nikdy nechcem vidieť. Ale úprimne, kukni si ten stred môjho článku a úryvok, čo som tam odfotila, zdá sa ti takéto čítanie v poriadku? :D Lebo mne nie.
    https://lyn-von-nightlight.blogspot.sk/2017/01/cajove-posedenie-s-rufusom.html

    Inak máš krásny dizajn blogu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako utrpení to občas je - pořád si vzpomínám na Utrpení mladého Werthera, které jsem pak označila jako utrpení samotného čtenáře - ale zase ne pořád a občas mám pocit, že když se na to člověk koukne ne tak zaujatě, baví ho to o něco více. :) A zrovna detektivky považuji za dost zajímavou skupinu - něco mě baví, něco ne, protože je to úplně jiné. :)

      To čtení zní dost depresivně a dost psychologicky, což je třeba u mě dost zajímavá kombinace - i když se přiznávám, že depresivní psychologické romány preferuji v situaci, kdy pojednávají o druhé světové válce. Ale zase pokud to byl jako ten Werther, což je jen věčné čekání na to, až se laskavě konečně zastřelí...

      Na druhou stranu, nevím, celkově mi přijde trochu jiné brát střední a vysokou - nic proti, ale zase u jistých oborů se vyloženě očekává čtení i naprosto starých a otřesných knih (které tedy uznává literární kritika). Já se zase psychicky připravuji na to, kolik budu muset vypočítat příkladů z matiky, a i když ji zbožňuji, vím, že mi pak poleze krkem. :D

      Díky za komentář. :)

      Vymazat