čtvrtek 1. června 2017

Měsíční čtení #Květen

Původně jsem neměla v plánu házet si na blogu jakoukoliv pravidelnou rubriku, která by se týkala toho, co jsem za určité období přečetla. Na druhou stranu jsem došla k tomu, že ne všechny knihy si zaslouží speciální článek, ale stále stojí i za zmínku - byť krátkou v souhrnném článku. Nakonec jsem se tedy pro napsání rozhodla - byť čekejte, že to nebudou jen fotky, nečekejte anotace ani nic podobného. Spíše pocity, lehké seznámení, které vás třeba ponoukne k tomu, abyste se po té knížce podívali také někde jinde.

Už nějaký čas čtu Zeměplochu. V minulých měsících jsem s ní byla úspěšnější, v květnu přečetla pouze dvě knihy z této úžasné fantasy série od Terryho Pratchetta. První byla čtrnáctá ze série - Dámy a pánové, která mě zanesla do světa čarodějek. Mělo to elfy (jako správné fantasy), leč trochu jiné, než na jaké jste normálně zvyklí. Mělo to jako vždy úžasné čarodějky (vážně, každá jiná a přeci stejné), úžasný vtip i zápletku. Podobně se mohu vyjádřit i o Muži ve zbrani (15. v sérii), která mě zase zanesla do prostředí Noční hlídky. Čarodějky sice chyběly (ale Neviditelná univerzita nikoli), nicméně mě neuvěřitelně pobavil Karotka - i Gaspoda, což je pes, který omylem mluví. A i když tohle bylo vtipné, místy to bylo, bohužel, i smutné. Nicméně tomu se nelze divit, když autor svého Smrtě chce dostat do každého dílu (na druhou stranu, co by to bylo za Zeměplochu bez něj). 

40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem už zmiňovala v samostatném článku (dohromady s druhým dílem). Zibura mi sice tentokrát přišel slabší než v jeho druhé knize, především kvůli formě, ale nedá se říci, že bych si to neužila. Humor, Turecko, Izrael, muslimové, křesťané a cestovatel, kterému se občas dějí hodně zvláštní věci. Kdo by to nechtěl!

Protože jsem maturovala, rozhodla jsem se pro re-reading poezie a dramat z mého seznamu k maturitě. Je pravda, že jsem si žádnou z těchto knih nevytáhla (protože jsem si vylosovala Tři kamarády, jednu z mála knih, které jsem četla jen jednou), nicméně i tak to bylo příjemné zpestření mého usilovného učení (= i když zbožňujete matiku a fyziku, může vám z ní hrabat). Z poezie jsem četla Máj - který jsem v knihovně sehnala v úžasném vydání - a Kytici - což je něco, co mě nikdy moc nebralo, ale jak jsem starší, tím víc ocením její melodičnost a pravidelnost. Ono taky poté, co ve čtrvťáku berete moderní poezii, ve které se vůbec nevyznáte a nechápete ji, pochopíte, jak je taková pravidelná balada vlastně krásná. Z dramat to byl Hamlet - kterého jsem si chtěla pořídit domů na Světě knihy, což mi bohužel nevyšlo - a Romeo a Julie. Shakespeara mám skutečně ráda, a i když opustím gymnázium, stejně věřím, že se k němu budu vracet. Vážně to stojí za to. Mým posledním dramatem bylo R.U.R. od Čapka, který je snad ještě víc depresivní než Shakespeare. Netuším proč, ale je to vážně silné (s výjimkou té úvodní komedie, že ano). A nemám ráda Helenu. (Toto považuji za nutné tu zmínit.)

Po klasice jsem sáhla ale i mimo maturitní četbu. V dubnu jsem si totiž z knihovny přinesla knížku naslepo - knížku zabalenou v papíře a vy netušíte, co to je. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že se jedná o Saturnina, kterého jsem si chtěla přečíst už šíleně dlouhou dobu. Bylo to vtipné, místy absurdní, skvěle napsané a mně se to vážně líbilo - až jsem litovala, že jsem se k tomu nedostala dříve.

Poslední kniha, kterou jsem přečetla, byla Hudba ticha od Patricka Rothfusse, autora Kroniky Královraha. Na tuto sérii jsem narazila náhodou, přečetla první dva díly (které jsou skutečně pěkné a vřele vám je doporučím, zvlášť pokud máte rádi delší fantasy série - i když jsou plánované jen tři díly). Právě na poslední díl se stále čeká (aneb typický fantasy autor, že George R .R. Martine), nicméně tato krátká knížečka do série také patří. Vypráví o jedné vedlejší postavě, která je poněkud zvláštní. A tak je zvláštní i samotná knížka. Není v ní žádná přímá řeč, žádná výraznější akce. Je plná barev a pocitů. Rozhodně ji nečtete, pokud jste tuto sérii nečetli. Jak zmiňuje autor, možná ji ani nečtěte, pokud jste předchozí knihy četli. Je skutečně zvláštní, a i když se mně osobně líbila, nemohu říci, že bych se s ní nějak více ztotožnila, jak zmiňují jiní. Rozhodně to bylo ale příjemné nahlédnutí do toho úžasného světa. (A teď bych prosila ten třetí díl, děkuji.)

Sečteno a podtrženo, deset knih. Na druhou stranu, všechny krátké, což u mě není až tak typické, ale zase jsem maturovala. Také se mi nepodařilo dodržet mé předsevzetí týkající se anglických a německých knih, ale popravdě mi to ani nijak nevadí. Jsem vážně ráda, že jsem přečetla to, co jsem přečetla, a k tomu úspěšně odmaturovala. Protože teď mám čas až do října (skoro), abych nerušeně četla i tlusté a cizojazyčné bichle. 

A co vy? Jaký jste měli měsíc? Jak jste se měli kromě knih? Maturovali jste? Užíváte toho šíleného vedra, nebo jste radši někde zalezlí? :)

6 komentářů:

  1. O mých knihách sis přečetla u mě na blogu. Jak tak koukám, měly jsme docela dost společných knih k maturitě :) Já jsem také jako ty úspěšně odmaturovala a mám teď (konečně) více času na čtení (juchů!) Moc se mi líbí tvůj blog! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky, což je boží (i když mám k tomu ještě brigádu, ale pořád lepší než během učení). Díky, to mě těší! :)

      Vymazat
  2. Předně - klobouk dolů za desítku knížek, když jsi do toho zvládla ještě učení a tak. Já většinou využívám toho, že mě baví dějepis a jazyky a učím se obojí tak, že čtu. Takže se mi to propojuje. Ty to máš oddělené a stejně toho přečteš víc než já! :D :)
    Saturnina bych si docela ráda znovu přečetla. Už teď mám k maturitě načteno, ale ještě si všechno v oktávě jednou přečtu, to je jasné. Nechápu, jak můžou maturanti nečíst. :D
    Docela se na léto a ty tlusté bichle taky těším. Budu víc doma, takže budu mít čas ponořit se do Shakespeara (rozhodla jsem se, že si přečtu takové to souborné vydání celého díla v překladu od Hilského, ale jak furt jsem někde pryč, naposled jsem to četla snad o velikonoční prázdniny. Sice už mám přečtené skoro všechny komedie a většinu tragédií, ale ještě mě čekají ty historické hry a sonety. Na ty se moc těším.)

    Nechť jsou letní měsíce plné pěkných knížek! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fyziku taky občas čtu. Většinou tedy jen populárně naučnou a často si jen věci opakuji (ale záleží co a od koho čtu), ale i tak je to skvělá forma učení. Často jsou u té fyziky lepší příklady než v hodinách a podobně.
      Taky jsem četla znovu - část, něco poprvé. Jo, to taky nechápu! A ještě se tím chlubit. Dvacet knih za čtyři roky, co je to za problém? :D
      Historické hry jsou skvělé. Kdyžtak se koukni na Hollow Crown - adaptace historických her od BBC (teď jsem si vzpomněla, že jsem ti možná o tom už povídala). Je to kvalitní, skvělí herci a seženeš to s titulky - originálu sice nerozumím, ale zní to božsky. Shakespeara bych taky jednou chtěla přečíst celého, tak uvidím. Postupně se k tomu snad dopracuji. :)

      Děkuji a tvé také! :)

      Vymazat
  3. Haha, Saturnina jsem poprvé četla asi v sedmnácti a přesně jsem měla ten pocit, že mě mrzí, že jsem ho nečetla už dřív! A to jsem se mu strašně bránila a to vychvalování od rodičů tomu taky nepomáhalo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mě ho mamka taky vychvalovalo - nijak mi to nevadilo, má dobrý vkus (až na červenou knihovnu, ale tu mi nedoporučuje). Na druhou stranu jsem z toho osobně až tak unešená nebyla. :)

      Vymazat