neděle 23. července 2017

Blackout: Zítra už bude pozdě

Občas mě některá kniha dle popisu zaujme natolik, že se kvůli ní zkusím přihlásit do recenzního konkurzu. A kupodivu, občas se i zadaří a kniha mi přijde. To je asi tak celý příběh toho, jak jsem se dostala k Blackoutu. Téma této knihy mě totiž vážně zaujalo - pokud totiž máte jen trochu něco společného s energetikou, k problematice blackoutu se dříve či později prostě dostanete. Znělo to dobře, zavánělo to technikou i realistickým vylíčení takové situace. 

Marc Elsberg je rakouský autor, který se právě díky této knize dostal do širšího podvědomí - a na žebříčky bestsellerů. Dovolím si také podotknout, že od vydání titulu v originále uplynula už delší doba - konkrétně vyšla už v roce 2012. Oproti tomu české vydání bude vydáno v říjnu tohoto roku. Tuto informaci bych tu ráda předestřela i z toho důvodu, že pokud se nějak zajímáte o problematiku blackoutu, zjistíte, že pět let je hodně dlouhá doba a v případě naší země to platí téměř dvojnásob. 

Děj začíná zdánlivě poklidně - jako každá velká katastrofa. V Evropě se postupně začnou hroutit elektrické sítě, nicméně úřady i energetické společnosti si jsou jistí tím, že vše se dá znovu do pořádku. Jak ale čas pokračuje, objevují, že stojí před problémem, který je mnohem větší a mnohem zlověstnější. Do toho všeho vstupuje Piero Manzano - italský hacker, jenž náhodou objeví, proč se síť zhroutila v Itálii. Podaří se mu tuto zprávu dostat ke komisaři Europolu Bollardovi, ale ani tak v něm nevzbuzuje důvěru - nepřátele vidíte všude, pokud jste několik dní bez proudu a netušíte, jak odvrátit hrozící katastrofu. K tomu má v patách neodbytnou novinářku Lauren Shannonovou, která má ve zvyku klást velmi nepříjemné otázky. 

Autor celou knihu rozehrává se zdánlivě malým počtem postav. Jeden hacker, pár vyšetřovatelů, novinářka. Díky projení našeho světa se ale Manzanovi podaří dostat své informace na ta správná místa, rodina Bollarda se ocitá v nebezpečné blízkosti francouzské jaderné elektrárny, kde hrozí havárie v důsledku blackoutu. Postupně zjišťujete, že všechny postavy jsou navzájem propletené - neexistují žádné anonymní postavy, které by se jen tak náhodou objevily. Vše se dostává do komplexní smyčky, která ve výsledku pokrývá nejrůznější situace i oblasti v postižené Evropě. 

Shannonová zaváhala. Věděla, že taková šance se novináři naskytne jednou za život, pokud vůbec.
"Myslím, že lidi tam venku podceňujeme," odpověděla nakonec. "Na rozdíl od katastrofických filmů zatím nedošlo skoro k žádným nepokojům ani k rabování. Naopak, lidi si pomáhají, jsou v klidu."
"Ještě mají ve špajzu dost zásob."
Víte co? Myslím, že zpráva o zlomyslné sabotáži elektrických systémů lidi ještě více stmelí. Proti společnému nepříteli je koneckonců třeba držet pohromadě!"
"Z vás by byla skvělá ministryně propagandy."

Díky přehlednému členění se ale v knize neztrácíte. Kromě dělení jednotlivých dní od katastrofy jsou zvýrazněná i jednotlivá místa, kde se děj odehrává. Díky tomu máte přehled, snadno se v tom orientujete a z mého pohledu vám to velmi usnadňuje čtení. 

Kniha upřímně neobsahuje žádné delší popisy, žádné delší zamyšlení. Jedná se o velmi rychlé čtení, děj utíká jako splašená řeka. Samá přímá řeč, samá gradace děje. Prakticky nemáte šanci se na chvíli zastavit a popadnout dech, protože se pořád něco odehrává. Autor se sice občas vrátí k reálným katastrofám z našeho světa, ale jen proto, aby podpořil hrůzu a realističnost těch svých. Nepřišlo mi, že by se v knize nacházelo jediné slovo navíc, že by šla kniha nějakým způsobem osekat, že by šlo něco vynechat.

A i když jsem osoba, která obecně preferuje delší knihy a titul, co má tři sta stran je spíše taková jednohubka, líbilo se mi to. Četlo se mi to dobře, skutečně mě to pohltilo a nepustilo. Zamilovala jsem si propojení jednotlivých linií, které vlastně ukazuje, jak jsme všichni navzájem provázání a celý svět je jedna velká pavučina. Nicméně, musím uznat, že ani tak kniha nebyla dokonalá a měla jsem s ní několik problémů.

"Teď ještě musíme zjistit, co to znamená."
"Ty naviguješ, já řídím!" zakřičel Manzano a přidal na rychlosti chůze.
"Odkdy muži za volantem důvěřují spolujezdkyním s mapou?"
"Od doby, co neřídí auta, ale... ale co, prostě naviguj!"

Jak asi víte (asi i díky tomu, že se to tady na blogu jmenuje U jaderné knihomolky), mám ráda jadernou fyziku a zajímám se o vše s tím společné. I když jsem zaměřená spíše na využití v medicíně, mám alespoň stručný přehled o jaderných elektrárnách. A právě linie s nimi mi v knize šíleně vadila. Víte, existují situace, které nepředpokládá nikdo a mohou způsobit katastrofu (například Fukušima, kde bylo vše projektováno pouze na menší vlnu tsunami), a pak situace, které někoho napadly a opakovaně se ověřují, jsou na ně vypracované nejrůznější plány a podobné záležitosti. Vzhledem k tomu, že na blackoutu mají plány i kraje a podobné složky, hádejte, kde patří v případě jaderných elektráren. Přišlo mi totiž, že autor se vám snaží vnést do mozku tvrzení, že dojde-li k blackoutu, automaticky to způsobí šílené problémy právě s jadernými elektrárnami. Věřím, že je možné, že v některých by to něco způsobilo - ale ne druhou Fukušimu. Zrovna výpadek elektrické sítě je totiž něco, s čím elektrárny musejí počítat a existuje hned několik způsobů, jak zabránit případné katastrofě. Na druhou stranu, to, že se to autor pokusí vylíčit takto, je v mých očích trochu pochopitelné - je to Rakušan. Od doby, kdy si tento národ jen těsně zakázal výstavbu jaderných elektráren, je na ně nahlíženo velmi negativně a vidí jen to zlé. (To, že pokud byste odpojili Rakousko od naší sítě, mají ve Vídni vážný problém, je trochu jiná věc.) Stejně tak mi tam přišlo nerovnováha v tom, jak autor informoval o solární a větrné energii - tomu věnoval v celé knize jedinou větu, ale věřte, že právě tyto zdroje podstatně zvyšují riziko reálného blackoutu.

Pokud si ale knihu přečtete, zjistíte, že celá situace, která v knize nastala, je trochu předimenzovaná. Spoléhá na celou řadu náhod, naprostou neschopnost úřadů i tajných služeb. Místy mi to přišlo až přehnané, ale když se opustíte od realističnosti celé situace - i když vám ji anotace knize slibuje - dostanete se tak trochu k jádru pudla. K tomu, co leží za celým blackoutem a technickou stránkou věci - k té lidské. Ta mě upřímně zaujala a líbila. Motivy trochu přehnané, uznané, ale přesto vás přimějí podívat se na vše trochu jinýma očima. Přimět vás k zamyšlení, což je něco, čeho si u knih také cením. 

Napsáno je to dobře, s překladem jsem také neměla problém - až na několik jazykových chyb, na druhou stranu si dovolím podotknout, že jsem četla recenzní výtisk. Je možné, že se do finálního vydání už nedostanou (nebo alespoň v to doufám). 

Co bych tedy měla říci závěrem? Líbilo se mi to, i když jsem se u toho místy rozčilovala a doufám, že se pak nebudu potýkat s lidmi, kteří mi budou tvrdit, že výpadek proudu způsobí českou jadernou havárii. A i když technická a věcná část věci pokulhává, nezanechalo to ve mně nějaký zlý dojem. Možná i proto, že jsem si prostě zamilovala postavy, oblíbila jsem si celkové vyznění románu i jeho neobvyklou strukturu. Pokud tedy budete trochu skeptičtí, věřím, že se vám to bude líbit (možná až na studenty energetiky). 

Máte v oblibě knihy, co si pohrávají s tragickými scénáři? Co byste dělali, kdybyste museli být delší dobu bez elektrického proudu? Jak moc by vás to zasáhlo? 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega. Knihu můžete po vydání zakoupit zde.

Facebook / Instagram / Goodreads

8 komentářů:

  1. Knížka už mi také leží na poličce u postele a dost se na ní těším. Celkem mě zarazilo, že se v knížce zase vyskytují chyby, myslela jsem, že Omega už má korektora...
    No uvidím jak se mi bude tento pohled na jaderné elektrárny líbit, spíš nelíbit. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak pak dej vědět. :) Jinak, co vím, tak finální vydání by mělo být v tomhle ohledu upraveno - taky jsem si rovnou i chyby značila, a pak jim to poslala, tak reagovali ve smyslu, že se na to podívají. Takže aspoň tak. :)

      Vymazat
  2. Taky na ni čekám a jsem hrozně zvědavá :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to jsem ráda, že z toho nakonec knížka vyšla pozitivně, i přes to, cos mi líčila ve čtvrtek. :-) Jinak, o blackoutu se běžně baví i lidé, kteří s energetikou nebo fyzikou nic společného nemají, třeba já. :D (s Modrým, s tátou nebo s prarodiči se o tom bavíme a trochu hádáme často. :D )

    Mé nejbližší scifi bude pravděpodobně Marťan, ale třeba se k tomuhle taky jednou dostanu, do října času dost. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, postupně z toho vyšla trochu líp. Ale R. už ji taky přečetl a nelíbilo (ale tam bych opak ani nečekala :D).

      Marťan je boží! :3

      Vymazat
  4. Hezká recenze :) Já jsem byla teď týden na skautském táboře, kde nebyl skoro žádný signál. Mobil jsem používala tak 2x denně, abych napsala sms mamce. Vůbec mi to nechybělo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) Já v sobotu odjíždím na čtrnáct dní na soustředění/tábor, tak tu taky moc nebudu. :)

      Vymazat