pátek 14. července 2017

Kosmonaut z Čech

O této knize se v poslední době mluví hodně. Přeci jen, kniha českého autora, která nejprve vyšla v angličtině, získala dobré recenze a teď vychází i v češtině. Přiznávám, zpočátku jsem byla skeptická, jestli si něco takového vůbec chci přečíst. To víte, marketing a můj mírný odpor vůči knihám, co se líbí všem a prostě neuvěřitelně letí, takže je pak čtou i ti, co jinak nečtou. Nakonec jsem odolala, protože ono to ve výsledku neznělo nijak špatně. Sci-fi, k tomu jednou přirovnané k mému oblíbenému seriálu Kosmo, stejně i fakt, že české autory nečtu příliš často a je to škoda.

Hned na začátku jsem pochopila, že čtu něco jiného, než jsem očekávala. Kvůli tomu, co jsem o té knize četla (i když se přiznávám, na knihy, co se chystám, někdy nečtu celé recenze a preferuji pouze kratší útržky a diskuze), jsem očekávala sci-fi. Trochu satiru, něco vtipného. Nějaké narážky na náš národ, na historii či něco takového.

Dostala jsem něco jiného, ale rozhodně to neznamená, že by to jiné bylo horší. Jaroslav Kalfař sice napsal knihu, která obsahuje kosmonauta, vesmírnou loď - Jan Hus 1, mimochodem - a výlet ke hvězdám, ale osobně pochybuji, že bych ji sama nazvala sci-fi. Vlastně je to taková ta kniha, kterou bych raději nijak nezařadila. Škatulkování a extra řazení do nejrůznějších žánrů by jí prostě neslušelo a ani si to nezaslouží.

Jakub Procházka je vědec. Odborník na kosmický prach, který si plní svůj dávný dětský sen, když je vyslán do vesmíru, aby odhalil záhady obklopující podivné mračno, jež se náhle zjevilo v naší Sluneční soustavě. Pokusy poslat sondy selhaly a celý svět se přetahuje o prvenství v tom, kdo tam jako první pošle člověka. A kdo jiný by to měl být než malá země v samém středu Evropy, ne?

Zhruba tohle jsem věděla, když jsem se do knížky pouštěla. Máte hrdinu, zápletku pro to, proč ho musíte pustit do hlubin vesmíru a celkově z toho kouká zajímavé sci-fi. Jenže touto zápletkou to rozhodně nekončí a postupně mi přišlo, že čím dál tím více ustupovala do pozadí. Kniha totiž zabíhala dál - do minulosti Jakuba, ale s tím i do minulosti našeho národa. Události okolo Sametové revoluce i následná devadesátá léta - to vše Jakuba velmi postihlo a i do vesmíru si nesl břímě toho, že jeho otec byl příslušník StB. Kromě minulosti se další linie dotýkala přítomnosti - jeho vztahu s jeho ženou, jejich odloučení. 

"Drž se plánů. Co jsi chtěl dělat po tom hovoru? Večeřet?"
"Vyhonit si ho a číst."
"Aha, no, úplně všechno zas vědět nemusím, ale prostě se drž svýho programu. Zachovej si čistou hlavu."
"O to já nestojím." 

Upřímně, bylo toho hodně, a tak se ani nelze divit, že ta sci-fi linie postupně ustupovala. A abych byla upřímná, i když jsem se na ni těšila nejvíce, líbila si mi nejméně. Osobně jsem zvyklá na větší odbornost, na snad i lepší znalost kosmických reálií. Nejsem žádný expert, samozřejmě, ale když máte za přítele někoho, kdo by se do vesmíru rád podíval a sami se zajímáte o fyziku, něco pochytíte. Na druhou stranu, chápu, že pro takový román, jako je tento, je prostě výhodnější propašovat na palubu kosmické lodi alkohol, i když v realitě, kdy počítáte každý gram nákladu, je to trochu nereálné. Stejně jako fakt, že tam nutně musíte poslat vědce, který trpí zvláštní klaustrofobií. (Ne, vážně to můžete vyhodnotit na zemi, můžete tam poslat někoho, kdo tam aspoň nebude zvracet.) Co mě pak dostalo asi nejvíce, bylo tvrzení, že prostředek pro podporu dýchání (co dodává kyslík a odsává CO2) na této lodi odsává kysličník uhelnatý (což ale mohlo být jen chybou překladu, jak ví každý, kdo se aspoň trochu potýkal s anglickým názvoslovím). Vím, jedná se o pitomosti a normální člověk je asi nepostřehne, ale mě rušily. I když se nejedná o jediný smysl knihy, vadilo mi to a lehce dráždilo. 

Mnohem lépe na mě působilo propojení s minulostí. Občasná retrospektiva, návraty do dětství - bylo to milé, i když postupně víc a víc smutné, ale mělo to zajímavé kouzlo. Pro mě se to ze sci-fi skutečně díky tomu posunulo někam jinam a díky tomu dostala prostor i historie naší země (což asi ocení čtenáři z jiných zemí, kterým bylo postupně vysvětleno, proč se ta loď vlastně jmenuje Jan Hus). I když jsem se občas setkala s tím, že se jedná i o parodii, že si zde utahujeme z vlastního národa, nějak moc jsem to necítila (některé věci možná beru jako automatické, když popisujete náš národ) a ani mi to nepřišlo příliš humorné - snad až na úplný počátek. 

Narovnal jsem se, odkašlal si. Roztřesenou ruku jsem si opřel o koleno; nečekaná budoucnost, kterou mi tenhle cizí člověk právě nabídl, na mě dolehla plnou vahou. Hlasem hlubším než obvykle, jak to odpovídalo závažnosti chvíle, jsem pronesl: "No do prdele."

Jenže humor se postupně vytratil a nastoupily vážnější záležitosti. Trable s manželkou, jeho vlastní osobnost, spojení s minulostí, které sotva kdy zcela dokonale přestřihnete. Mělo to svůj hlubší, zajímavý smysl. Mělo to něco, co ne každá nová kniha. Nějaký duch starších knih, alespoň mi to tak připadalo - vědomí, že se vám to sice místy nelíbí, ale i tak se vám to zatraceně líbí. 

Upřímně, líbilo se mi to. Nebylo to dokonalé, občas jsem se rozčilovala a bylo to první kniha, kvůli které jsem se kdy odhodlala napsat do nakladatelství. Ale líbilo se mi to. Má to své vlastní kouzlo, něco, co ve vás přetrvá i po dočtení, a vy víte, že se k té knize jednou vrátíte a přečtete ji znovu. A patrně to už bude lepší, protože od toho budete očekávat přesně to, co to je. Dobrou knihu.

Četli jste Kosmonauta? Líbil se vám? Nebo vás moc nezaujal? A co vůbec vy a sci-fi? Preferujete něco, co je skutečně přesné a odborné, nebo spíše lehce mystické?

4 komentáře:

  1. Jé, nějak mi tahle knížka unikla. Jakože jo, viděla jsem ji v knihkupectví, viděla jsem nějaké odkazy na recenze, ale prostě jsem tomu nevěnovala pozornost. Člověk nemůže vědět o všem, že jo. Ale jak to tak píšeš, vlastně by mě to možná mohlo chytnout. Jako takhle, moc nemusím scifi, i když za poslední rok s Modrým jsem už viděla tolik scifi filmů, že jsem si je vlastně i oblíbila. A samozřejmě Doctor Who (i když se mi možná nejvíc líbil ten díl podle Vánoční koledy :D).

    Směj se, na viděnou ve čtvrtek! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu. Občas se to kolem člověka jen tak mihne.
      Myslím, že by se ti to mohlo líbit. Klidně i půjčím, kdybys chtěla. :)

      Na viděnou! :3

      Vymazat
  2. Se čtením Kosmonauta si pohrávám, jsem docela zvědavá, ale nejprve asi nechám opadnout ten humbuk. Díky takové masáži pak často nemám na knihu chuť. A chápu, že Tě rozčilovaly zdánlivé detaily, i mě podobné věci dokáží vytáčet a prostě mě ruší v tom - třeba jinak úplně suprovém - zážitku. Senzační recenze, díky za ni a měj se moc pěkně! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to většinou podobně - tady jsem trochu podlehla. :)
      Jsem ráda, že se líbila, měj se krásně! :)

      Vymazat