neděle 13. srpna 2017

Tudy cesta nevede 2017

Možná jste si všimli (nebo nevšimli, to není až tak zásadní), že blog zel v uplynulých čtrnácti dnech prázdnotou. Všude mrtvo, žádná aktivita, žádný nový článek, nebo reakce na komentáře. Možná jste si také povšimli toho krátkého textu v menu o tom, že se nacházím na soustředění mimo blogové sféry. 

Pokud se ptáte, na které soustředění může jet tak nesportovní člověk jako já, tak hned na úvod prozradím, že se jednalo o soustředění matematicko-fyzikální. Konkrétně na to, co pořádá Studentská unie mé budoucí fakulty, tedy FJFI. Takže ano, matika, jaderná fyzika a spoustu dalších věcí. A někdo na to dobrovolně jede. 

Nechci se tu moc rozepisovat o tom, co všechno jsme dělali či jinak detailně popisovat náš program. To patří někam jinam - a také o tom napíšu článek, jen se možná ocitne někde jinde. Přeci jen, tohle je blog. Taková osobní studna myšlenek a poznatků a patří tam něco trochu jiného než na stránky fakultního časopisu. 

Čím bych začala? Koncem. Tedy tím, o čem jsem se už rozepsala v příspěvku na Facebooku (který má ale mnohem větší odezvu než cokoliv jiného, což mi přijde takové... smutné?). Pokud jste ho nečetli, tak jen stručně - poněkud mi na konci vypadla psychika, z poněkud podivných důvodů. Nebylo to příjemné, cítila jsem se pod psa, šíleně nevyrovnaná a smutná. Nicméně, ta chyba je stejně jen pouze u mé osoby, u mé divné mysli a osobnosti. Pokud se ptáte, už je mi dobře. Už je to trochu hozené za hlavu - leč to neznamená, že se i tak při pomyšlení na to necítím blbě. 

Ale zbytek? Věděla jsem, proč jsem tam jela podruhé, dala přednost před jinou akcí. Takže ano, byla jsem šťastná a bylo to krásné. Letos nás bylo méně než loni, což ale považuji spíše za výhodu než naopak. Také to bylo víc různorodé, co se týče rozdělení lidí v jednotlivých ročnících. To mě trochu mrzelo, protože zatímco mi loni přišlo, že všichni jdou na jaderku, letos to bylo naopak. Respektive, byli jsme tam čtyři a jen jednu osobu jsem poprvé poznala až tam. A taky to trochu zamrzí, protože ty nové lidi, co jsem poznala, už na dalším ročníku neuvidím, protože tam nepojedu, že. Ale tak snad se potkáme jinde. 

Taky jsme měli lepší počasí. Tak teplé, že jsem po celodenním výletu skončila s připečenými zády a po výletu do sklárny jsem si uhnala úžeh (jsem to ale šikovná, že?). Takže jsme měli spoustu běhacích her, a když se soustředění blížilo ke konci - a zvyšoval se počet přednášek - tak teprve tehdy začalo pršet. 

I to běhání mi letos přišlo lepší, ale nevím, jestli to nebylo tím, že jsem na to byla psychicky připravená, nebo tím, že jsem se před tím snažila běhat. A taky nepršelo, že. Ne že bych byla kdo ví jaký běžec a místy raději nechodila, ale prostě mi to přišlo lepší. Příjemnější. 

Nicméně, nebylo to jen o běhu. Za ty dva týdny jsem dělala spoustu nových věcí. Katedra dozimetrie přijela s celodenním programem a připravených orientačním během, kdy jsme s kamarádem skončili druzí. A já poprvé střílela ze vzduchovky, zatloukala radonové tyče, zkoušela s dozimetrem hledat v terénu zářič, měla na sobě ochranný oblek a pytli přelézala prolézačku, na kterou bych si normálně netroufla. Jinak jsem ovládala přes internet tokamak, užívala si večerní kurzy matematiky, kdy přišla řada na krásnou matematickou analýzu, dovezla si domů nějaké to uranové sklo a vůbec plno nových znalostí a poznatků. 

A - pokud jsem to ještě dostatečně nezmínila - poznala nové fajn lidi. A to je vždy šíleně boží, protože není moc lidí, co jsou schopni v létě dobrovolně počítat matiku. 

Dovolím si ale krátkou poznámku o tom, že i letos tam pár lidí četlo. I když já asi nejvíc - druhý díl Harryho Pottera v němčině, Tulák po hvězdách, Alenka v říši divů v angličtině, Zeměplocha. Na druhou stranu, nečetla jsem pořád, a když už, snažila jsem se u toho trochu socializovat - takže pak místo knížky skončilo u povídání, ale komu by to vadilo, že?

Bylo to krásné. Vážně. Mrzí mě, že nemám před sebou žádný další ročník, na druhou stranu, mám před sebou jaderku. Což je taky boží. Těžší, ale boží. 

Jak jste strávili zatím prázdniny vy? Jezdíte na nějaká soustředění či tábory? A co vy a matika? :)

2 komentáře:

  1. Je docela škoda, že se ten závěr tolik nepovedl vzhledem k tomu, že to byl poslední ročník. Ale určitě tě čeká spousta dalších zážitků a to mi netvrď, že se s těmi lidmi znovu nesetkáš. Matematických bláznů určitě není tolik, aby na sebe v té naší malé zemi nenarazili. :) :D

    Přeji pěkný zbytek prázdnin a užijte si Berlín! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stejně všichni skončíme na podobných školách a hlavně na jaderce, no. Ale vím, jak jsem na tom já a setkávání s různými lidmi, občas šílený problém. :D

      Díky! :)

      Vymazat