neděle 8. října 2017

Proč je mi jedno, kdo to napsal

Přiznávám, název článku je trochu zavádějící. Ale na názvy čehokoliv moc nejsem, nic jiného mě nenapadlo a nechtěla jsem tam hned psát slohovku. Pro tu je místo pod nadpisem. I pro to, jak to vlastně bylo myšleno.

A tak si tedy hned na začátku budu trochu odporovat - občas to jedno není. Mám totiž - jako každý jiný - oblíbené autory. Není jich moc, jenom trochu a vím, že když si od nich něco přečtu, s největší pravděpodobností se mi to bude líbit. Taková sázka na jistotu, řekla bych. Neznamená to, že nečtu od někoho jiného, že nezkouším jiné věci, jen je to taková jistota. To je celé.

Tím asi končí fáze toho, proč si odporuji s vlastním názvem vlastního článku. A tak tedy - proč tohle vlastně píšu?

Před nějakým časem, při náhodném projíždění goodreads na mě vyskočilo, že někdo z mých přátel komentoval/dal like na nějakou diskuzi o čtenosti a odezvách na recenze. Přejela jsem to očima, moc se takhle na goodreads nezapojuji, když jsem si povšimla jednoho z poslední příspěvků v daném vlákně.

Dotyčná osoba si totiž stěžovala, že má menší odezvu na recenze od té doby, co přestala číst a recenzovat - teď cituji - "white male authors" a začala víc číst ženy a pravděpodobně autory jiných ras (bylo to označeno zkratkou, kterou jsem neidentifikovala, tak jsem zkusila použít kontext a logiku). Trochu mě to zarazilo. Ale jen trochu, protože tenhle trend vidím poslední dobou úplně všude a děsí mě. Díváte se na seriál a všude vidíte alespoň jednoho černocha. Všude musí být alespoň nějaký zjevný homosexuál nebo zmínka o nich, nehledě na to, jak moc se to nehodí, jak je to nevhodné a trapné. Místo toho, aby se lidé postavili historii čelem, tak ji ve filmech přebarvují, aby jako všechno bylo krásné a zalité sluncem a růžové. Nehledě na to, že mně osobně to přijde jako největší rasismus ze všech.

Víte, taky jsem naivní. Třeba si myslím, že kniha je o obsahu, ne o tom, jakého pohlaví či barvy pleti je autor. Když si vybírám, co budu číst, nekoukám na to, jaký je autor. Kouknu na anotaci. Nějaké recenze.

Přiznám tu ale trochu výjimku - občas mi nesedí ženské autorky. Což ale neznamená, že se jim záměrně vyhýbám, nebo je nečtu - jen v dnešní době píší většinou knihy, které nejsou příliš mým šálkem čaje, například YA. Není to tak, že si řeknu: "Panebože, to napsala ženská.", je to spíše: "Hm, je to YA. Pravděpodobně tu bude milostný trojúhelník, ne zrovna propracovaná logika příběhu a místa, otravná hlavní hrdinka a celé to budu nejspíše celou dobu proklínat." Což je třeba příklad i Greena, upřímně.

Ale vážně. I když autor zanáší do svého díla autobiografické prvky (i když to v dnešní době není až tak časté, spíš se s tím potkáte při čtení klasiky), pořád nějak odčleňuji autora od díla. Jistě, třeba na hodinách literatury jsme o tom vedli i nějakou tu debatu, když autorova povaha a život nebyl zrovna životem světce, ale v životě by mě nenapadlo to nějak vztahovat na to, jak autor vypadá. Nebo co má proboha mezi nohama.

Jenže když je vám to jedno z té strany, že prostě čtete to, co vás napadne, co vás zaujme, co máte na svém to-read listu ještě z těch hodin literatury, nějak zjistíte, že z pohledu někoho najednou možná čtete ty špatné knihy.

Víte, ani nevím, jestli jsem něco četla od nějakého černocha. Protože upřímně, nekoukám se na fotky autorů. Čtu jejich knihy. A nehodlám to ani nějak účelně měnit. Mám šáhnout po nějaké knize jen proto, že ji napsal černoch? Jen proto, že ji napsala žena? Věřím, že to může být zajímavé, ale upřímně, svoji četbu si hledám sama. U autorů nekoukám na to, jak vypadají, co mají mezi nohama, ani jak se vyjadřují mimo své knihy. Někdy mě to třeba štve a třeba moje mamka nemá ráda Rowlingovou, protože její aktivity vůči klecovým lůžkům na psychiatrických léčebnách u nás. Na druhou stranu, její detektivky se jí líbily.

Vážně přemýšlím o tom, proč je tu v poslední době takový trend. Všude cpát menšiny ze strachu, aby vás někdo nedejmerlin obvinil z toho, že jste rasisti. Dělat remaky filmů jen proto, aby hlavní postavy hrály ženy. Upřímně, vážně se těším, až udělají takový remake Sexu ve městě a budou tam hrát jen muži. Jenže to se asi nestane, že ne?

Naivně jsem si trochu myslela, že se to knih nedotkne. Vím, že tohle je možná trochu přehnaná reakce, ale ten jeden komentář mě trochu upozornil na víc věcí. Nedávno se u nějaké YA řešilo, že byla rasistická - ale přišlo to jen lidem v zahraničí, kde si pomalu nemůžete dovolit ani vtip o menšinách. Najednou zjišťujete, že se stále víc vynořuje trend, že to musí psát ženská, že musíte číst ženy a tohle a tohle a... Nevím, mate mě to. Považujte mě klidně za mírného autistu, ale je to kniha. Má to stránky. Má to obsah. Ano, má to autora, občas tam má i fotku, ale ta je mi ukradená. Není to hlavní, není to důležité. Trochu doufám, že se to k nám třeba nedostane, že pořád bude hlavní obsah a nezačnou se číst knihy podle toho, kdo je napsal. 

Třeba. Což o to. Moji oblíbení autoři jsou stejně většinou mrtví. 

Od koho nejvíc čtete? Co vy a pozitivní diskriminace? A máte přehled o tom, kolik čtete mužů, žen? 


4 komentáře:

  1. Haleluja! Konečně někdo, kdo to má stejně, jako já :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší! A jsem ráda, že nejsem jediná. :)

      Vymazat
  2. Plne s tebou súhlasím. Ale našťastie som sa s takýmto prístupom stretla zatiaľ iba v zahraničí, čo mi dáva nádej, že tu sme sa ešte stále nezbláznili. :) Pri výbere knihy riešim dej, anotáciu, prípadne štýl, a nie pohlavie alebo farbu pleti autora. Vyberať si knihy podľa toho mi pripadá ako nejaká knižná výzva, kde si čítaš knihy podľa určitého kľúča. Ako keby som sa rozhodla čítať iba autorov, ktorých mená sa začínajú na samohlásky a tvrdila by som, že som tým pádom lepšia ako ľudia, ktorí čítajú autorov začínajúcich na spoluhlásky.
    Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já chápu, když se to objeví jako jeden z podbodů nějaké výzvy - člověk se tím skutečně dostane někdy k novým a zajímavým autorům. Ale brát to jako nějaké důležitější kritérium... Mně se teď stalo, že u fanfikce (měla jsem ji jako knihu na čtečce i na goodreads) jsem asi až po 1000 stranách zjistila, že autor je vlastně muž. Podle jména mi to nedošlo a z té angličtiny to člověk moc nevyčte. Byla jsem z toho docela překvapená, upřímně. :D

      Vymazat