čtvrtek 27. dubna 2017

"Hlava XXII. Ta mi zamotala hlavu."

K Hlavě XXII se pojí jedna z mála zajímavých rodinných historek o knihách a čtení vůbec. (Ne že by se doma u nás nečetlo, jen to většinou není zajímavé.) Moje mamka skládala maturitní zkoušku ještě za minulého režimu a při zkoušení si vytáhla Osudy dobrého vojáka Švejka, což mimochodem byla kniha, kterou skutečně nemusí, ale stává se. Zkoušející se jí v průběhu zeptala, jestli nezná nějakou podobnou knihu. Mamka neznala, což ale příliš nevadilo, protože vyučující to stejně rychle zamluvila. O něco později se ale mamce svěřila, že měla na mysli Hlavu XXII - a vzápětí si uvědomila, že dotyčný titul je na indexu. 

Ne že by Hlava XXII nějakým způsobem kritizovala komunismus. Mnohem více je protiválečná a antimilitaristická, což se tehdejší době (u nás) příliš do krámu nehodilo. Zatímco válečná literatura východního bloku kráčela po cestě patosu a toho, že ji za chvíli nikdo nebude číst, ta americká, v tomto případě představována Josephem Hellerem, se vydala poněkud jiným směrem. I Hlava XXII jí pomohla - pokud bych měla věřit tetičce wiki, je to první kniha, která zesměšňovala americké vojáky.

"Jsem cvok. Přeskočilo mi. Chápete? Kape mi na karbid. A oni místo mě omylem poslali domů někoho jinýho. V nemocnici mají specialistu psychiatra, ten mě vyšetřil a tohle je jeho diagnóza. Jsem skutečně duševně chorý."
"No a?"
"Jaký no a?" Yossariana mátlo, že to doktoru Daneekovi stále nedochází. "Nechápete, co to znamená? Teď mě už beze všeho můžete vyřadit z bojové služby a poslat domů. Přece nebudou posílat na smrt duševně chorýho člověka!"
"A kdo jiný by šel?"

Hlava XXII je především - a nesporně - vtipná. I když často se jedná o ten druh humoru, kdy nevíte, zda se smát či brečet, a občas je to celé smutné, padlé na hlavu a lehce děsivé. Také to pojednává o druhé světové válce, ale:

  • v knize nepotkáte jediného německého vojáka (ani Japonce),
  • většinou tam někdo umírá nebo je s prostitutkou, někdy i na jedné jediné straně,
  • kniha je plná neuvěřitelných absurdit,
- takhle bych mohla pokračovat ještě chvíli, ale něco se do těch odrážek prostě nehodí. Hlava XXII je o válce - klíčovou otázkou ale je, o jaké válce. Příběh vypráví svérázný Yossarian, který má neodbytný pocit, že se ho někdo snaží zabít. To ve válce není nic nového, problém nastává, až když ten pocit máte u svých vlastních lidí. A patrně i oprávněně.

Natelyho smrt ve skutečnosti Yossariana málem zabila, protože když v Římě sdělil tu smutnou zprávu Natelyho děvce, vyrazila ze sebe pronikavý, zoufalý výkřik a vzápětí se ho pokusila probodnout škrabkou na brambory.

Na druhou stranu, nejedná se o pouhé zesměšnění. Autor píše vtipně, zaujatě - a pak vám za chvíli vrazí facku. Na obě tváře. Mezi humorem a tím, co nám připadá absurdní, ještě více vystupuje líčení hrůz války, i toho, jak to máte ve válce těžké, když jste pouhý poddůstojník. Protože ten, kdo o vás rozhoduje, se také může rozhodnout budovat kariéru - on přeci neumírá. 

"Znásilnil jsem ji jen jednou," vysvětloval.
Yossarian šílel. "Ale pak jsi ji zabil, Aarfy. Zabils ji!"
"Co jsem měl dělat, když jsem ji předtím znásilnil," řekl na to Aarfy se svou typickou přezíravou blahosklonností. "Přece jsem ji nemoh pustit a nechat o nás roztrubovat všelijaký ošklivý pomluvy."


Závěrem řečeno - je to vtipné. Je to smutné. Je to lehce depresivní. Je to poučné. Je to natolik absurdní, až se ze samotného názvu knihy stal pojem sám o sobě. Je to kniha, která si zcela jistě zaslouží přečtení. Svým způsobem je stále aktuální (jako všechny dobré knihy, které něco kritizují, především pokud kritizují něco, co se na naší planetě stále nachází) a trefná. Jedná se o knihu, která vám vždy něco přinese - a cena, kterou za to žádá, není až tak vysoká. 

2 komentáře:

  1. Máme ji doma. Pochybuji, že ji někdo četl. Ale na mém to read listu je. Byť vtipné knihy občas tolik v oblibě nemám, jisté tragikomično by mě mohlo zaujmout. Zvlášť když je to klasika. A trefná klasika pojící se s přítomností.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás ji četl možná děda, ale nejsem si jistá. Nicméně je to ten typ literatury, který by se zrovna jemu velice zamlouval.
      A za přečtení to rozhodně stojí a věřím, že si to zalíbí. (Jen si dovolím podotknout, že ta tragédie v tom se stupňuje postupně a ze začátku to celé vypadá spíše jen nevinně vtipně.)

      Vymazat