středa 3. května 2017

O sebereflexi a vlastní chybě

Původně jsem si říkala, že další článek v tomto mém malém doupátku bude o čtení starých knih, který jsem napsala přesně před měsícem. Nebo o mé malé posedlosti o knižních sériích, ale nu, občas se můj mozek rozhodne jinak.

Upřímně, nejsem osoba, která se příliš naštve. Možná za moji dnešní náchylnost může i fakt, že jsem dnes psala didaktický test z českého jazyka (přišla o dva body, zřejmě, ale jedna chyba je tak nesnesitelně debilní, že si ji budu vyčítat ještě dlouho), bolí mě v krku a zítra jdu na kontrolu k doktorovi a obávám se toho, abych nedostala další antibiotika. K tomu bych se měla učit na ústní, ale kdo by to řešil (ok, před chvíli jsem počítala pár hyperbol, ale nechci vypadat jako moc velký šprt). 

Abych se ale dostala k jádru pudla. Už nějakou dobu se pohybuji v jisté skupině Knižní blogeři, což je taková menší sekta - asi jako všechny facebookové skupiny. Už kdysi dávno jsem byla ve skupině, která této předcházela, přispívala tam s několika blogy (víceméně úspěšně) a nějak tam fungovala. Občas ji kompletně ignorovala, poslední dobou ji projížděla... a taky se děsila.

Děsila jsem se toho, že ty řeči o knižních blogerech, na které narazíte v jiných čtenářských skupinách (např. Literární s(n)obi) jsou dost pravdivé. 

Víte, už dost dlouho vím, že jakákoliv skupina je šíleně různorodá a mezi autory jedné věci najdete jak rozumné autory (kteří vám za konstruktivní kritiku zlíbají ruce), tak i ty, kteří se při každém náznaku nesouhlasu zcela nafouknou a urazí se. Psala jsem fanfiction v různých fandomech, měla blogy na různá témata, tak vím, o čem mluvím. Tito lidé jsou všude. Patří k jakékoliv uzavřené skupině se společným zájmem.

Poslední události mě ale spíše přesvědčují o tom, že v té jisté zmíněné facebookové skupině ti druzí převažují. Nechci dělat to, co dělají mnozí - přeci jen, sama bloguji, sama jsem kdysi měla recenzní výtisky a sama jsem psala ty šílené úvodní přehledy, které jsou u recenze totálně na nic - tedy říct, že všichni knižní blogeři jsou na nic. Ne, jsou mezi nimi i schopní lidé, kteří ví, o čem píší, kteří se v knihách vyznají neuvěřitelným způsobem a mají načtené ohromné množství knih (čímž nechci říct, že knihomol je ten, kdo toho přečte nejvíc - ale počet přečtených knih se prostě na vás projeví, to je holý fakt)

Pak tam jsou tací, co nepíší tak dobře. To se stává, nikdo nespadl z nebe už s tím, že by vše uměl. Někteří se poučí, zlepší se, když mají dost štěstí, tak jim poradí i někdo zkušený a oni lépe ví, v čem se zlepšit. Ale jsou i tací, co se zlepšit nechtějí, na každou kritiku dští téměř síru, a tak v jejich případě všichni ostatní raději mlčí. 

Víte, on asi i existuje skutečný, opodstatněný důvod, proč se jiní čtenáři koukají na knižní blogery skrz prsty. Některé důvody příliš neuznávám (je ale pravda, že pokud čtete beletrii, která pak sklízí ocenění, moc vás neochromí skupina náctiletých osob, které většinou píší o young adult), některé poslední dobou už ano. 

chápu, že některé osoby nemají příliš pěkné vyjadřování. Že nejsou příjemní. Že jsou třeba cyničtí, ironičtí, sarkastičtí, zatraceně nepříjemní a vy máte chuť je praštit žehličkou. Nemusí být ani takoví ve skutečnosti, mohou se tak zdát jen na facebooku, to se stává. Pravda je taková, že nepovažuji za pěkné, když takové lidi vyhodíte ze skupiny, protože v kostce mají jiný názor než vy a narušují "pohodovou náladu" ve skupině. Víte, spoustu lidí jim radí, ať to ignorují, když se jim to nelíbí. A proč vy neignorujete jejich názory, když s nimi nesouhlasíte?

Samozřejmě, můžete to označit za hate, což je v dnešní době šíleně moderní. On vlastně jakýkoliv nesouhlasný názor je hate. Problém je, že když jdete s kůži na krk, vždycky riskujete. Riskujete, že se to někomu nebude líbit, že vám napíše, že je to hnusné a tak podobně. Nejjednodušší řešení je pomyslet si něco o dotyčném, případně ho požádat o to, aby to vysvětlit proč. (Poznámka: V té diskuzi bylo vysvětleno, proč se dotyčným dvěma ta osoba, co veřejně a dobrovolně publikuje na youtube, nelíbí. A opakování slov a nulová hodnota celého videa mi přijde jako něco, co zkritizovat můžete.)

Internet není sluníčkový. Všichni vám nebudou říkat, jak píšete skvěle, protože to nemusí být pravda (i když třeba máte hromadu recenzních výtisků a kamarádky vám ten blog chválí). Nevím, jak se stalo, že tolik lidí najednou pozbylo sebekritiku. Vždy jsem si myslela, že člověk sám je sobě největším kritikem, ale postupně poznávám, že to u některých asi až tak moc neplatí. 

Pokud se chcete zcela vyhnout tomu, že o vás někdo prohlásí, že neumíte psát, nejde vám to a tak podobně, nepublikujte veřejně. Nechoďte s kůží na trh. 

Pokud se vám nelíbí něčí názory, fajn, zhluboka se nadechněte. Přečtěte si jeho argumentaci, jestli dává smysl. (V tomto případě mi smysl dávala.) Zeptejte se třeba, proč si to myslí. Nemusíte se hned ptát, co dokázal on. Nemusíte se do něj navážet s tím, že on jen kritizuje. Pokud se nechcete ptát, zhluboka se nadechněte. V duchu ho třeba pošlete do prdele, ale na něj nereagujte. Nechte to plavat.

Protože jinak se taky může stát, že to vy budete za idiota. 

A taky za náctileté ubrečené slečinky, co nepřijmou žádnou kritiku. 

3 komentáře:

  1. Internet není sluníčkový a cokoliv může dostat dislike. Vlastní zkušenost. S kamarádkou jsme natočily video, bylo docela fajn, takový dotazník o Destrukčních denících. Měly jsme i pozitivní ohlasy, samozřejmě pár palců dolu. Kvůli nim se kamarádka rozhodla, že to video musíme odstranit z internetu, protože pokud se to někomu nelíbí, je to špatně.

    Já taky nemám ráda, když mě někdo kritizuje. Vždycky mě to rozesmutní a přemýšlím, co jsem udělala špatně. Ale je to občas dost potřeba. Lepší být upřímný než mlčet a nechat člověka šlapat v bahně. Někdy je to jedno, někdy se pomoc hodí. A kritika, konstruktivní, je přeci pomoc.

    (Páni, už druhý článek, co tenhle večer čtu, o skupině Knižní blogeři. :D )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi přijde poněkud přehnané, upřímně. Chápu, že to zamrzí, ale osobně bych nikdy nečekala, že něco, co stvořím, se bude líbit všem. Hlavně, že jsem s tím spokojená já. :)

      U mě záleží na tom, kdo mě kritizuje. Někdy jsem z toho smutná, častěji si z toho ale nic nedělám - pokud ale dodá věcnou kritiku, snažím se nad ní sama zamyslet, kouknout se, co by v tom mohlo být a co bych mohla zlepšit. :)

      (Poslední dobou je to tam dost akční. :D)

      Vymazat
    2. Inu, já jsem s tím vlastně taky byla docela spokojená, ale zase když to druhé aktérce přišlo nepříjemné, holt se video smazalo. :)

      Vymazat