pátek 9. června 2017

Proč tak ráda čtu staré knihy

Když se porozhlédnu okolo sebe, většina lidí čte převážně nové knihy. Ty, co ještě voní víc tiskárnou než knihovnou, které mají málo recenzí a hodnocení. Podivuji se občas nad tím, kolik knihomolů sleduje, kdy co vychází – a to ne ve smyslu, že si v edičním plánu svého oblíbeného knihkupectví najdete něco zajímavého nebo nový díl rozečtené série. Ne, jsou lidi, kteří aktivně sledují vše (i když spíše jen ve svém oblíbeném žánru) a většinou je zastihnete pouze s úplnou knižní novinkou.

Rozhodně neříkám, že je něco takového špatně – naopak, řekla bych, že z nějakého ekonomického hlediska bude důležité, kolik výtisků se prodá hned po vydání knihy. Přeci jen, v tom období máte největší marketingovou kampaň (pokud ji vůbec vedete) a docela dost vám to o té knize a její oblíbenosti řekne. A díky tomu, že si tu knihu někdo koupí hned po jejím vydání, rychle ji přečte, a pak někam hodí její recenzi, se další lidé – ti, kteří neví, co kdy vychází, nebo prostě nečtou tolik novinek – k té knize dostanou. Rozhodně to není špatně, svým způsobem je to naopak záslužná práce. (Pokud jste měli po prvním odstavci nějaký pocit – rozhodně to nebyla kritika. Tenhle článek je skutečně tak egoistický, že vysvětluje, proč ty novinky nečtu já.)

Čtu hodně. To říkám na rovinu – nejen já, asi byste se divili, kolik lidí má nutkání mi to říkat (To si myslí, že já o tom nevím?) – a i když nemám nějaké širší porovnání, čtu víc knih než většina lidí, co znám. Čtu před spaním, čtu na cestách, čtu, když jsem nemocná, čtu, když se nudím, a tak dále… Problém je, že i když čtu tak moc, stále mám knihy, které jsem nečetla. Ten seznam mi visí na nástěnce – a není tedy nekonečný – ale stále na něm nové knihy přibývají – limitně se tedy blíží k nekonečnu. Nejde ani o knihy nové. Občas narazím na zajímavý titul, o kterém jsem možná někdy slyšela na hodině literatury, ale nedostala jsem se k němu/nezaujal mě/nedávala jsem pozor/vyučujícího mi znechutila. Občas narazím na zajímavou knihu, která se sice do hodin češtiny ještě nedostala, ale už to není novinka. Prostě nějaký starší titul, který všichni četli. Jenom vy ne. (Kvůli tomu taky vypadáte trochu jako exoti, ale to třeba u mě není nic neobvyklého.)

Problém ale taky je, že nejen že čtu knihy, ke kterým jsem se ještě nedostala, ale čtu i knihy, ke kterým jsem se už dostala. Jednoduše řečeno – mám v oblibě re-reading. (Aktuálně mám naplánované dva, a pokud o tom budu ještě chvíli uvažovat, tak se přidá další.) Trochu mě ale omlouvá, že většinu svých re-readingů provádím v situacích, kdy se mi konečně sejde celá série a já ji nutně potřebuji přečíst znovu, hezky najednou, bez přerušování. (Což bude vtipné, až dočtu Zeměplochu a jednoho krásného dne se dostanu k jejímu znovupřečtení.)

Dalším kamenem úrazu je moje neochvějná touha, že bych skutečně mohla být alespoň trochu dobrá v cizích jazycích a má tedy cenu si je procvičovat četbou. Zatímco s angličtinou nemám při čtení problém, němčinu čtu jako idiot. (V jedné ruce kniha/čtečka, v druhé slovník. Pro jistotu. Pro každé to blbé slovíčko, které vím, že znám, ale nemůžu si vzpomenout.) Ano, pomáhá to, ale aktuálně jsem na úrovni jednoduchých či dvojjazyčných knih (jednoduché dvojjazyčné knihy jsou nejlepší) – a věřte mi, většinou to žádné novinky nejsou. (A teď si vezměte, že se budu učit ještě rusky. Juchů.)

Ale asi nejzávažnější věc je ta, že jsem šíleně moc konzervativní osoba. Například, pokud si dávám kopečkovou zmrzlinu, vždy jedu podle tohoto schématu a objednám si první příchuť, kterou u daného stánku mají: citron – pomeranč – čokoláda – jahoda. Nejsem odvážná zkoušet nové věci a nemám ráda, když se spálím. A vzhledem k tomu, že jsem stále jen chudý student, který nemá na knihy nějaký neomezený rozpočet, šíleně nerada kupuji zajíce v pytli. Můj konzervatismus mi sice dovoluje dokompletovat si tu skvělou sérii (den poté, co vyjde poslední díl), ale bojí se toho načínat věci nové. Přeci jen, strávit čas s knihou, o které nevíte nic, takže ani neodhadnete, zda by se vám mohla líbit (na rozdíl od starších knih, které mají kupu hodnocení), bude vám zabírat místo v knihovně a vám stejně bude líto ji prodat dál. Protože je to přeci jen kniha. I když se vám nelíbila, ale nějakým způsobem si na ni nárokujete určité právo.  (Nerada prostě prodávám knihy. Ano, já jí skutečně dala tu mizernou hvězdičku na goodreads a chtěla ji vyhodit z okna, ale je moje. Moje, chápete?)

V neposlední řadě také o starých knihách ráda píši. Proč? Protože novinky jsou víceméně všude. Dostávají se na výsluní, máte jimi zaspamované všechny blogy a tváří se, jako kdyby byly jedinými knihami této doby. Ale ty staré tu stále jsou a své místo si zaslouží. Jednou za čas si zaslouží, aby je někdo vytáhnul a připomenul. Nikdo neznáme všechny knihy, i když si to (skoro) všechny zaslouží – a když díky tomu jeden člověk pozná jednu staronovou knihu, která by u něj na seznamu už téměř zapadla, tak proč ne? I to je hezké. (Tady by bylo asi fajn nějaké přirovnání s domovem důchodců, ale bojím se, že by to byl až moc černý humor.)

8 komentářů:

  1. To je docela zajímavý pohled na věc! Já zase zkouším knížky ráda, ale většinou potřebuju aspoň trošku "šestý smysl", že by se mi to mohlo líbit. Zatím funguje celkem dobře, musím zaklepat!
    (Jo a ten pocit, že nemám spoustu věcí přečtených... Jak ti rozumím! Taky jsem si kupovala Karamazovy za kilo, protože mám v ruské klasice děsné mezery!)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mě bohužel už selhal, takže to radši nedělám. Spíš dám na doporučení, to je většinou bez problémů.
      Já taky. Chtěla bych Vojnu a mír, Zločin a trest a spoustu dalších. (Ale takovou Annu Kareninu jsem už četla dvakrát, je skvělá.)

      Vymazat
  2. Moc pěkný článek :) Také mám ráda starší knihy, ale kvůli tomu přívalu novinek se k nim už moc nedostanu. Dříve jsem četla co mi padlo do oka, pak přišlo blogování a s ním záplava informací o kniho-světě a teď už taky přesně vím, kdy co vyjde :D A to je potíž- těm novým knihám také nedokážu odolat :D Ale k těm starším kouskům se ráda vracím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na starším blogu mě to štvalo, nějak jsem ty novinky nedokázala odfiltrovat, a pak se často spálila. Což nebylo příjemné, jsem zvyklá číst knihy, co mě baví. :D

      Vymazat
  3. Poslední dobou mám pocit, že taky čtu spíš starší věci než novinky. Nebo "novinky" pár let staré, třeba v úterý jsem dočetla Zmizelé dívky, které jsem v knihovně měla od roku 2014 zhruba, kdy vyšly.

    Ale ty staré knížky mají svoje kouzlo. Většinou se mi líbí, mám ráda ten klidný styl, občasná nářečí, jiné pohledy na svět. I když je taková stará kniha psána z pohledu mladého člověka, není to takové jako dnešní young adult. Což nedokážu úplně vysvětlit, ale ty mi určitě rozumíš. :)

    Taky si nerada kupuji knihy, o kterých vůbec nevím a nejsem si jimi jistá. Respektive sériovky. Jednorázové knížky občas ano, ale série načínám jen málokdy. Ale mám jich v současnosti rozečteno tolik, že vlastně ani nemám potřebu na nějaké nové se vrhat. :)

    Z fotky jsem poznala Bídníky, například. Jak se ti líbili? Já se o nich chystám napsat článek, ale se svým tempem netuším, kdy bude. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Docela jsi mě uklidnila, že nejsem jediná, kdo má v knihovně knihy, ke kterým se stále nedokáže dostat. :)

      Rozumím. Pro mě mají úplně jinou hloubku a ráda přemýšlím v jiných světech - YA se většinou pohybuje v tom každodenním, což mi ne vždy sedne.

      Série většinou kupuji, až když je mám přečtené celé (nebo to, co zatím vyšlo). Taky nerada riskuji. :)

      Bídníci se mi líbilo hodně - mám ráda i film a během učení na maturitu jsem často poslouchala muzikál - od filmu je to mnohem složitější, co se týče děje, ale vážně pěkné. Dobře se to četlo, a i když to bylo dlouhé, rychle to ubíhalo. :)

      Vymazat
  4. Zajímavá úvaha. Já se přiznám, že v poslední době čtu spíše novinky, ale ráda nakupuji v antíku a občas si počkám u některé knihy, než přejde ten její všeobecný boom, který mi někdy leze až krkem. Všude o té knize píšou, tak hned přečíst. Jenže jsou knihy, ke kterým musí čtenář uzrát nebo i naopak. Kniha musí uzrát pro čtenáře.
    Dříve jsem třeba hodně četla fantasy, ale dnes ho nevyhledávám. V té době jsem milovala Zaklínače, serii z řady Dragonlance o trhlinových válkách a vše kolem nich. Četla jsem HP a v dnešní době se nemůžu dokopat dočíst poslední díl.
    Prostě není to jen o knihách, ale i o lidech, kteří ty knihy čtou. Dříve jsem se držela svých oblíbených autorů a teď ráda zkouším nové. To potěšení objevit někoho nového, kdo tě zaujme natolik, že jsi ochotný čekat na novou knihu. Už se mi to tak stalo v poslední době a díky tomu mi přibylo v knihovně plno zajímavých kousků, kterým se budu ráda vracet.
    Přeji hezký den. Zdenka z Medvědí oázy
    http://medvedioaza.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím zráním souhlasím - také jsem dřív četla pár knih, které mi na první čtení absolutně nic neřekly. Ale podruhé, když jsem byla starší, už to bylo lepší. :)
      Myslím, že každý se v tom, co čte, nějak mění. Také jsem dřív ujížděla na něčem trochu jiném, teď taky preferuji jinou četbu... Už to k tomu nějak patří. :)

      Vymazat