úterý 27. června 2017

Valhala

Občas se mi stane, že mi někdo doporučí knihu a já na to nezapomenu. Říkám občas - protože pokud si to někam nenapíšu, většinou se mi to vytratí z hlavy. Tuhle knihu jsem si ale nikam nepoznamenala, jen jsem o ní věděla - dokonce i to, že ji mají v naší knihovně. Tedy měli by mít, ale víte, jak to chodí. Teprve nedávno jsem si povšimla, že v polici s tituly z oblasti fantasy a sci-fi se ukrývá i podezřelý svazek s povědomým jménem. Nezaváhala jsem a knihu jsem si vypůjčila.
Jednalo se o Valhalu - souhrnné vydání šesti knih z pera Františka Novotného. To, že se jedná o celý šestidílný románový cyklus, poznáte na první pohled - tisíc stran, rozměr zhruba A4. Prostě kniha, kterou s sebou na výlety tahat nebudete (a když si budete číst venku a držet ji nad obličejem, za chvíli neucítíte ruce). 

Pokud se ale nenecháte odradit velikostí a délkou (ostatně, taky nemusíte hned sahat po této variantě a místo toho si opatřit samotný první díl: Dlouhý den Valhaly: Meče a prsten), dočkáte se zasloužené odměny v podobě příběhu, který vás jen tak nepustí. Dostanete se do spáru vyprávění o Valhale - o mytickém světě ze severské mytologie, potkáte Ódina i jeho protivníka Súrta, nemluvě o chytráckém Lokim, dracích, trpaslících a valkýrách. Do tohoto světa se propadnete spolu s rytířem von Gallwitzem, pilotem z první světové války, který je tam odnesen jako padlý hrdina. A jeho život smrtí rozhodně nekončí - nebo alespoň ne tou, která ho zastihla jako pilota německé armády. Nicméně příběh se netočí jen kolem soubojů dvojplošníků s draky nebo intrik severských bohů - postupně se děj přesouvá na zem, do reality, kde nacisté vyhráli druhou světovou válku. I přes to se ale potkáte s neuvěřitelným množstvím reálných historických postav - a důležité události se často odehrávají ve stejném čase jako ty z naší reality. 

To není možné, to není možné, vířilo mu v hlavě stále dokola. Není přece možné, aby existoval svět, kde národ, jenž zrodil Beethovena, Schillera a Kanta, vyhladil stovky milionů lidských bytostí jako oběť démonům. Ze světa přece nelze vyhnat Boha a ponechat jenom pekelné síly, aby mu vládly. A hlavně, není možné, aby jakýkoli svět vznikl z nočních můr. 

I když se kniha řadí do okruhu fantasy/sci-fi literatury, skrývá v sobě mnohem víc. Kromě zajímavého (ale zároveň děsivého) světa s fantastickými tvory ukrývá určitou autorovu filozofii a náhled na svět. A jak se u historických knih říká, že popisují dobu, ve které byly napsány, a ne tu, o které píší, i zde to platí. Na druhou stranu, i na tohle si počkáte - autor postupně odhaluje nitky osudů i intrik hlavních hrdinů, motá je dohromady, hraje si s časem. Hlavní hrdinové se postupně střídají, stejně jako tak úhly pohledů - jeden okamžik postupně uvidíte očima několika postav, občas potkáte někoho naprosto nového, vedlejší postavu, která vám najednou převypráví celý svůj životní příběh. 

Z jedněch toulek pak Váli donesl zbroj valkyrji, kterou vlastnoručně vyrobil v polní huti kdesi uprostřed vnitrozemských hor. Horní díl tvořily puklice, jež kryly ňadra. Byly opatřeny hroty a pospojované kovanými řetízky jak mezi sebou, tak vzadu na zádech. K ramínkům z černé kůže byly nanýtovány ocelové nárameníky, každý se třemi kovanými hřeby, směřujícími od šíje. Další řetízky propojovaly horní díl zbroje s dolním, který tvořil opasek z černé kůže, na němž jako skládaná sukénka byly zavěšeny železné pláty. Oděna v tuto zbroj pak Váliho, jehož všichni pokládali za dobrotivého a poněkud přitroublého Ódinova syna, bičovala důtkami nebo ocelovým prutem tak dlouho, dokud zkrvaven nepadl k jejím nohám a pak, na vrcholu extáze se nad ním rozkročila, aby ho triumfálně pomočila tímto aktem demonstrovala svoji absolutní moc.

Autor místy dost šokuje a několikrát mi přišlo, že kniha je zcela a naprosto šílená. Crazy. V dobrém slova smyslu. Občas netušíte, co se přesně stalo, co to sakra, ale vše se postupně objasní. Dojdete ke zdánlivé skutečnosti. I díky tomu vás to nebude nudit, protože je to místy zatraceně šílené. Občas také zvrhlé a úchylné - nicméně ne z toho důvodu, aby si autor zvedl čtenost či proto, aby to tam prostě bylo. Ono to tam patří a o to víc je to děsivé. Přesně to zapadá do autorova světa a nebýt určité krutosti, zvrhlostí a podobných záležitostí, nebylo by to ono. 

Celkový styl psaní je o něco náročnější, než je u podobných knih běžné - alespoň mi to tak přišlo a chvíli mi trvalo, než jsem si na něj zvykla. Nepovažuji to ale za nic špatného, spíše naopak. Delší popisy, cizí jazyky, neologismy... K tomu pak například výklady z Knihy proměn I-ťing, což je zas orákulum a příspěvek další mytologie. 

Pršelo a chladný vítr hnad dešťové kapky uličkou.
Wiener se cítil trapně a nevěděl, jak se rozloučit, mezi studenty matematiky příliš dívek nebylo.
O půl hlavy vyšší Cindy mu ušetřila rozpaky.
"Jestli máš doma koupelnu s teplou vodou, tak se s tebou vyspím," pravila prostě a zimomřivě se otřásla. "Máš snad svůj pokoj, ne?"
"Mám vlastní byt," vyhrkl.
Ježíši Kriste a generále Jacksone, kdyby ho tak slyšel a viděl Condon. Nebo kdokoli ze sanhedrinu.

Shrnout tuhle knihu je vážně těžké - také je to spíše jedna celá série - nicméně vězte, že i když je to čtení na delší dobu a sama jsem s ní strávila krásný červen, stojí to za to. Ta kniha má vše, co od zástupce fantasy literatury můžete čekat - draky, mytologii, propojení s reálným světem i filozofický přesah. Přesto vás nikdo nepřipraví o bitvy, o lásku, o smrt hlavních postav a neuvěřitelné dějové zvraty. Je to tlusté, je to dlouhé, občas vás to bude děsit, ale odměna, kterou za svou odvahu obdržíte, je skutečně krásná. A pokud si netroufáte rovnou na celou Valhalu, vždy můžete zkusit jen první díl - Dlouhý den Valhaly: Meče a prsten. (A na rozdíl ode mě pak v knihovně nebudete vracet několik jiných knih do polic, abyste to vůbec odtáhli domů.

Znáte Valhalu? Četli jste? Co na ní říkáte? :) 

PS: Nově má můj blog i vlastní stránku na Facebooku. Za každý like budu ráda. :)

2 komentáře:

  1. Už jsme o tom mluvily přes facebook - navnadila jsi mě, ale asi bych se do toho, když to seženu, pustila po jednotlivých dílech, protože čtu většinově jen na cestách. Třeba dneska jsem byla celý den doma a vůbec jsem se ke čtení nedostala přes všechny ty další nezanedbatelné a přesto zanedbávané činnosti. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pusť se! A pak mi dej vědět. :) Jo, já čtu na cestách (včera jeden díl Zeměplochy), ale jinak i před spaním. I když s vysokou se to nejspíš změní, no. :D

      Vymazat