čtvrtek 14. září 2017

Sluha dvou pánů

Je tu září, s tím i nová kniha z My čteme. Tentokrát drama, což je pro mě skvělé. Proč? Protože většinou jen tvrdnu u prózy a do dramat se příliš nepouštím, držím se trochu zkrátka. Přesto když už tak učiním, nelituji toho. Sice krátké čtení, ale povětšinou nanejvýš zajímavé a poutavé, co víc si můžete přát? Je tedy pravda, že často končím u jistoty - tedy Shakespeara - ale tady jde vidět krásný vliv čtenářské skupiny. Protože jsem se pustila do Sluhy dvou pánů.

Upřímně, s touhle knihou mám taky takové zajímavé vzpomínky. Jak možná víte - nebo nevíte, není to až tak důležité - měnila jsem v průběhu střední školu. Po dvou letech jsem přešla na jiné gymnázium, což znamenalo především jiný styl výuky a jiné vyučující. Ale taky občas nějaká zajímavá překvapení. Třeba když jsme vyplňovali seznamy maturitní četby, zjistila jsem, že podezřele vysoké procento mých spolužáků tam má Sluhu dvou pánů. Zatímco já se se svým spolužákem, který se mnou absolvoval i studium na předchozí škole, držela Shakespeara a v jeho případě i Lakomce, tady ne. Ještě smutnější byl fakt, že my jsme si nebyli schopni vybavit, jestli jsme to vůbec brali - což není tak překvapivé, když vaše vyučující jen odříká skripta a prakticky vám neřekne nic zajímavého. Na rozdíl od té druhé, která vás seznámí s autorem, dílem, podělí se o drby, a pak třeba pustí film. (Ano, přestupu jsem vážně nelitovala a to výuka literatury nebyla hlavním důvodem.)

A tak mi tedy kouzlo Sluhy dvou pánů zůstalo ještě donedávna utajeno. Což byla škoda, jak jsem si uvědomila hned na počátku čtení. Komedie dell'arte, která byla dlouhou dobu jen šíleně abstraktní pojem. Prostě takové to slovníkové heslo, jež jste kdysi dávno použili v písemce, a pak jste si ho opakovali k maturitě. A taky je to důkaz, jak je mnohem lepší učit se literaturu, když k tomu ty knihy čtete (ano, vážně nemám námitky proti povinné četbě). 

Nicméně o čem to vlastně je? A co to vlastně je? Jedná se o komedii z pera Carla Goldoniho, z osmnáctého století - tedy ne tak staré jako antická dramata, ale pořád mladší než moderní absurdní. U nás je proslavená i tím, že ji dlouho hrálo Národní divadlo, v hlavní roli se tam představil Miroslav Donutil.

Hlavní roli v dramatu ale nepoznáte hned. Místo toho se ponoříte do příběhu lásky, kdy je dívka zasnoubena se svým milencem. Vše vypadá krásně, dokud se neobjeví informace o tom, že muž, se kterým bylo zasnoubení domluveno dříve, není mrtvý. A právě to oznamuje jeho sluha, Truffaldino. Postupně se ukazuje, že to možná ale není tak, jak se to zdá. zvlášť když se do toho vplétá další zamilovaný pár. K tomu všemu se Truffaldino začne nudit, a tak si řekne, proč by nemohl sloužit dvěma pánům. Nemůže to být přeci nic náročného a k tomu dostane zaplaceno dvakrát. 

Abych byla upřímná, jedná se o skutečnou komedii. Nic proti Shakespearovi, ale tam spíše obdivuji krásu jazyka, než abych se smála. Zato tady jsem se smála skoro pořád - až na pár odmlk. Je plná situačního humoru (na rozdíl od Shakespeara, který si spíše hraje se slovy). Tady se jedná o situace, které lezou do skutečných absurdit, které jsou skvělé a úžasné. Jistě, motiv lásky se zdá místy spíše nešťastný, ale vzhledem k tomu, že se drama odehrává během jediného dne, není to tak tragické. Navíc je dobré míti na paměti, že je to skutečně komedie. Tam lidé - většinou - neumírají. 

Vážně se mi to líbilo - sic krátké čtení, zabavilo mě to a především pobavilo. Raději u toho nepijte (i když mému salátovému vydání z knihovny by to asi až tak neuškodilo). A pokud hledáte nějakou krátkou klasiku, nějaké vtipné drama, tohle je pro vás. Není to složité. Pobaví to, víte, co se děje. Vyznáte se v tom, neztratíte se v postavách ani v dialozích. K tomu se královsky zasmějete - co víc si pak přát? 

Co vy a dramata? A vtipná díla? Čtete klasiku? A zapojujete se do skupiny My čteme? 

8 komentářů:

  1. Chtěla bych se do skupiny konečně zapojit a Sluhu dvou pánů si přečíst, ale ještě jsem nebyla v září v knihovně, takže jsem se k tomu nedostala. Ale teď jsem dočetla Er ist wieder da a kromě re-readingu Gatsbyho a Shakespeara nic rozečteno nemám, takže bych si to docela ráda přečetla. :) Tak uvidíme, jak se mi to případně bude líbit. Ale dramata mám ráda. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím Er ist wieder da tě obdivuji. Gatsbyho jsem četla a moc mě nesedl, nevím proč. Ani film mě příliš nezaujal.
      Věřím, že se bude líbit. My teď máme s R. rozkoukanou i adaptaci z Národního a je to neskutečně boží.

      Vymazat
  2. Mám klasiku moc ráda, ale dostávám se k tomu postupně. A ačkoli moc nemusím romantická díla, tak mám strašně moc ráda Austenovou a Shakespeara (toho jsem četla dokonce i v anglickém originále, myslím v tom ultra starém originále, kterému už by dnes asi nikdo ani nerozuměl, ale my jsme se učili tu ultra starou angličtinu ve škole). Sluhu dvou pánů jsem nečetla, ale několikrát jsem viděla divadelní hru a je to pecka! :)

    marbetwood.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Shakespeara obdivuji, toho v originále nedávám. Díky Bohu za krásné překlady Hilského. :) Austenová mě upřímně moc nechytla, obecně pak preferuji spíše realismus a dvacáté století. :)
      Tu teď máme s přítelem rozkoukanou a je skvělá. :)

      Vymazat
  3. Sluhu svou pánů jsem si jako malá pouště pořád na kazetě, dokonce jsem byla na představení v Národním divadle s Donutilem. Tuhle komedii mám opravdu ráda a přečetla jsem ji včera :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já jsem bohužel nebyla. Ale po přečtení jsem na to představení koukla a je to prostě boží. :)

      Vymazat
  4. Senzačně sepsáno! :) I já si čtení tohohle kousku hrozně užívám. V divadle jsem představení viděla několikrát a stejně tak záznam a pokaždé se znovu zasměju :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Já neměla to štěstí, abych to viděla v divadle, ale i ten záznam je naprosto boží. :)

      Vymazat